neumím si to představit

Teď se na mě prosím nezlobte za to, co napíšu, ale nemůžu si pomoci. Naprosto si neumím představit, jak může některá maminka prožít "porod jako orgasmum". Tím neříkám, že tomu nevěřím. Věřím. Jen je to pro mě naprosto nepředstavitelné. Měla jsem hrozný nepostupující porod a myslím si, že ani doma by to nebylo jiné. Věřila jsem, že "uslyším" svoje tělo, že mu dokáži naslouchat a že budu vědět, co dělat (jako polohu apod.). Zkrátka jsem věřila ve svojí schopnost porodit dítě. Bohužel nic takového nepřišlo. Byla jsem jen ochromena tou bolestí. Snažila jsem se těšit na další kontrakci s vědomím, že jsem tak blíž ke svému miminku. Ale po několika hodinách bolestí v intervali pěti minut od začátku do konce, jsem už byla naprosto vyřízená, skoro se mi chce napsat "zoufalá", protože porod nepostupoval a já už prostě nemohla. Únava byla šílená. Nakonec jsem po 18,5 hodinách uslyšela "nejkrásnější" dvě slova z úst lékařů - císařský řez. Znělo mi to jako rajská hudba. Ale musím říct, že se i přesto nějaké ty hormony štěstí "dostavily", neboť jsem měla pocit, že lítám a bylo mi neskutečně dobře.
Je pravda, že jsem neměla bezproblémové těhotenství (vysoký tlak), takže porod jinde než v porodnici by pro mě asi nebyl.
Druhé dítě se narodilo plánovaným císařským řezem, za což jsem lékařům vděčná. Byl to super porod. Navíc se ukázalo, že přirozený porod by mě býval mohl ohrozit na životě (zjistilo se až při zákroku), takže to bylo vlastně štěstí.
I když je pravda, že si někdy říkám, jaké to vlastně je, porodit dítě normálně. Ale je to bez jakékoliv "hořkosti". Pro mě byl důležitý ten "výsledek".