Re: Trochu zmatený článek

Tak nevím, článek mi nepřipadá zmatený, zmatek vidím spíš v hlavách těch horečně zamstaných mamin, které si to omlouvají všelijak, že musí, a vlastně chtějí, a možná některé mají pravdu. Ale všem to nevyhovuje.

Já jsem to pochopila tak, že se v článku říká, že ani ženy, které se plně věnují rodině a dětem se nemusí cítit být slepice a neschopné, jak to často zaznívá z podtónu zaměstnaných vše zvládajících matek, a přiznám se, že jsem byla z těch, které si mateřskou a pobyt doma dokonale užily, a práce mě v té době vůbec nelákala. Radši jsem přijala nižší finanční standard rodiny, neměli jsme pár let auto, nejezdili k moři, to až teď, jak jsou děti větší a oba pracujem. Ráda pracuju tak, že se do věci ponořím,a s dítětem za zády se mi špatně soustředí, a proto jsem se o něco podobného ani nepokoušela, protože výsledek by byla jen nervozita, dítě by mě při práci rušilo, a ani bysme se navzájem neužili. Takže jsem z toho prostě na pár let vypadla úplně,(dobrovolně) a o to víc jsem se ponořila do péče o děti, a bylo to moc krásné období v životě. Neměla jsem pocit že s dětmi o něco přicházím, naopak, myslím, že se člověk rozvíjí i takto, a možná víc... a jak děti odrostly jsem si normálně našla novou práci, poměrně dost prestižní, samostatnou, dost náročnou, a teď pracuju, a baví mě to a nedá se říct, že by mi to nešlo.. Nebyl to žádný problém, i když nejsem zas tak nejmladší,do té padesátky mi zas už bohužel tolik nechybí, a vpravila jsem se do všeho snadno, takže mi ta mateřská pauza dala zabrat tak snad první tři měsíce. Protože tady panuje představa, že matka, která se plně věnuje dětem, je nějaká negramota, které všechno uteče, ale není to tak. Jistě, jde to kolem nás rychle, ale když má někdo zájem se učit nové věci, tak to je úplně v pohodě. Nikdy bych například nepřistoupila na to, aby manžel za mě šel na mateřskou, a to ani ne proto, že bych si myslela,že to on nezvládne, to by zvládnul, ale prostě bych o to vidět mé děti jak vyrůstají den za dnem rozhodně nechtěla přijít. Je to moje sobectví zase z druhé strany, já jsem se v době, kdy byly děti malé nemínila nechat obtěžovat procesem vydělávání penez, protože v té době mi to všechno, ten humbuk kolem toho (tedy kariéra) přišlo naprosto nevýznamné. Úplně jsem přepnula jinam. Abych pravdu řekla, i dnes se nestačím divit, jak lidi dokážou vyšilovat a kazit si rodinný život kvůli nějakým pracovním nesmyslům, tedy věcem, které mají podle nich smrtelný význam, ale zítra po tom ve skutečnosti ani pes neštěkne. Jinak nejsem žádná domácí puťka, mám vysokou školu, dva postgraduály, dvě státnice z jazyků a Cambridgeský certifikát. To sem píšu jen proto, aby si tady někdo nemyslel, že je moje seberealizace je završená utíráním prachu z nábytku, to opravdu ne. I na ten úlid doma by mi nevadila placená pomoc, jen od dětí bych se vyštvat žádnou prací nenechala.(Tím nemyslím neustálou fyzickou přítomnost, ani podporování nesamostatnosti dětí, naopak)

Článek jsem uvítala hlavně proto, že mnoho mých známých dostává dnes zmatené zprávy, které jim říkají, že vlastně nesmí kariéru přerušit, prostě to co tady píšou ty matky, co z toho kolotoče nikdy neslezly a nepodívaly se na něj odjinud,(a proto neví, a jen se dohadují, jak to asi vypadá) a straší ty, co by to rády udělaly jak se píše v článku, že to nejde, že už nenastoupí,a já na základě vlastní zkušenosti tvrdím, že to jde, a to velmi dobře. A chtěla bych podpořit ty, co by jim to takto vyhovovalo, aby do toho šly, protože, navzdory všem zažitým předsudkům, (skoro)všechno můžete dělat až děti odrostou, jen ne být s nimi, to jde jen v jejich dětství, a to je zatraceně krátké.