Nové maminkovství a zamykání chleba

Sociologové oznámili světu vznik nového fenoménu, tzv. New Momism (něco jako "nové maminkovství"). Stále více mladých Američanek a Západoevropanek ze střední a vyšší střední třídy se rozhoduje vyměnit svoji slibnou kariéru za to, že budou 24 hodin denně doma s dětmi. Už žádné au pair a kojení s mobilem u ucha. Sociologové tvrdí: Moderní dnes není dělit se s manželem o rodičovské role. Muž prostě vydělává a žena se stará o domácnost. "Jsem teď matka na plný úvazek", říká hrdě v magazínu Time Helen Powellová, právnička z Cambridge, která kvůli dětem opustila práci, kde brala 76 000,- USD ročně (což odpovídá měsíčnímu platu 160 000,- Kč).

Podle Joanne Brundageové, ředitelky organizace na podporu mateřství s názvem Mothers and More, která má v USA 180 poboček, se ještě před pár lety Američanky styděly v práci mluvit o svých dětech, protože by to vypadalo, že nejsou dost "profesionální". Dnešní generace mladých matek už takový strach nemá, naopak považují za své právo přerušit třeba i na deset let kariéru. "Jaký smysl má mít všechny ty peníze, když si nemůžete užít normální rodinný život?" ptá se Brundageová.

Najít v Česku vzdělané ženy, které opustily perspektivní kariéru, aby se staraly o dvě či dokonce více dětí, není nic lehkého. U nás je spíš v módě mít jedno dítě, a to co možná nejpozději. Zajímavé je, že častý argument, proč nepřivést na svět potomka, zní: Děti jsou dnes moc drahé a doba nejistá. Když to říkám mé babičce, jen se směje. Vyrůstala během krize ve třicátých letech a za války, kdy se maso jedlo jen v neděli. Ve všední dny připravovala její maminka omáčky (cibulovou, kmínovou, rajskou) nebo nastavovanou kaši (z brambor a krupek).

"Hlad jsme nikdy neměli," říká babička, "ale maminka před námi musela zamykat chleba nebo vdolky, které se pekly do zásoby". Přesto měla babička pět sourozenců. Tehdy to prostě bylo normální. A taky nebyly tak drahé ty jemné supersavé jednorázové plínky s trhacími švy.

Více se o "maminkovství" dozvíte v článku s názvem Moje kariéra jsou děti.

Tolik Jan Muller v pátečním Magazínu Lidových novin z 11.6.2004.

Přiznám se, že mi tenhle úvodník udělal velikou radost. (I ten výše uvedený článek je výborný, ale je moc dlouhý na přepisování, ale pokud máte možnost, doporučuji přečíst!) Po přečtení jsem zajásala : No vida, jsem trendy, a ani jsem o tom nevěděla! A moje mamka byla zřejmě první pionýrkou nového trendu již v 70. letech minulého století! Takže se možná nejedná o maminkovství nové, ale spíše znovuobjevené… Neznám to sice ze svého bezprostředního okolí, moje příbuzné i kamarádky jsou většinou s dětmi doma (jsou to všechno děti ještě předškolní)a vyhovuje jim to, ale mám pocit, že spousta dnešních žen si na mateřskou spíš stěžuje. Že je to spousta práce, případně že je to otrava, špatně placená, atd. atd. Upřímně řečeno, moc to nechápu.

Práce v domácnosti se všemi moderními vymoženostmi přece není nijak náročná a ani ta paní na úklid není zase tak nedostupná, jak by se možná na první pohled zdálo. Že někdo může tvrdit, že je mateřská otrava, to už vůbec nechápu. Já se naopak vždycky těšila, až budu s dětmi doma. A jsem moc spokojená a to už jsem na mateřské s našimi dvěma dětmi šest let a doufám, že ještě nějaký čas pobudu! Připadám si mnohem svobodnější, než když jsem pracovala. Nemusím se dohadovat s mnohdy protivnými kolegy a šéfy, ale stýkám se jen s lidmi, s kterými chci, když prší, jsme s dětmi doma a když je hezky, tak vyrazíme na výlet kam chceme, místo věčného trčení v kanceláři… Během mateřské jsem stihla dálkově vystudovat starožitnickou školu a udělat si státnici z ruštiny, na což jsem jako zaměstnaná čas neměla (i když toho učení po večerech jsem už měla někdy plné zuby, to je fakt). Já naopak považuju mateřskou za krásné období, které je nejenom smysluplné (co má větší význam než pobýt s našim i dětmi v době, kdy nás potřebují a kdy o nás ještě stojí – ve čtrnácti už s námi na výlet s takovým nadšením nepojedou), ale je to i příjemná pauza mezi tím věčným pracovním stresem.

Že je mateřská dovolená špatně placená, je fakt, ale na druhou stranu přece na ní nejsem kvůli penězům, ale kvůli dětem. Já spíš naopak oceňuji, že je tak časově velkorysá, o tom si můžou ženy v Západní Evropě i USA nechat jen zdát. Tak bude zkrátka vydělávat pár let jenom manžel. Nemám kvůli tomu žádný pocit vydržované ženy. Já taky pro rodinu pracuju, vychovávám děti a starám se o domácnost, neležím celý den na kanapi s lakem na nehty! S manželem jsme v tom měli od začátku jasno, on bude ten, kdo vydělává, a já ta, která se stará o chod. A musím zaťukat, zatím to klape bez problémů. Připadá mi to skoro lepší než model, kde oba dělají všechno, protože mám pocit, že pak z toho plynou různá nedorozumění typu „kdo má tohle dělat,“ „já na to teď nemám čas“ apod.

Ani pocit společenské izolace nemusí být nutnou součástí mateřské. Ten jsem měla spíš, když jsem dostala v práci kolegyni, se kterou jsme si evidentně nepadly do oka a musely jsme spolu vydržet 8 i víc hodin denně… Připadá mi, že jsem pořád mezi lidmi – mezi rodiči ve školce, ostatními maminkami na hřišti, mezi svými kamarádkami, které mám ještě ze školy a s kterými se navštěvujeme i s dětmi… Je to samozřejmě společnost většinou dámská s dětmi, což se možná někomu může jevit jako děsnej babinec, ale ženy s dětmi nejsou vždycky jen slepice a negramoty (jak někdy naznačují „exkluzívní magazíny pro ženy“, pro které je synonymem moderní ženy svobodná, bezdětná milionářka), a neprobíráme jen „jak nejlíp zašít ponožku“ a „čím zahustit bramboračku“.

Dámy, nebojte se mateřské! Je to přece pro naše děti, které jsou ty nejsladší a nejmilejší na světě a je to i pro nás příležitost, jak si trochu odpočinout od stereotypu zaměstnání a třeba i v té pauze vymyslet, jak v zaměstnání dál jinak a zajímavěji.