Taky jsem se zamyslela

Dokument jsem viděla, a nejdřív mi to připadalo trochu přehnaný. Když primář řekl té ženě, že pokud nevydrží tři měsíce bez alkoholu, je v podstatě začínající alkoholik, tak sem si říkala - a kdo vydrží tři měsíce bez čokolády, bez salámu, bez kafe... ale pak mi došlo, že bez čokolády bych tři měsíce přežila, bez alkoholu ale ne. Já si pořád držím, a už dlouho, takovou tradici, že zajdu jednou týdně s přáteli popít. Výhoda je, že moc chlastu nesnesu, takže se vyloženě neožírám. Ale v případě, že mi kamarádi odpadnou,a nikdo prostě nejde, dotáhnu si domů dvě, tři Frisca, případně popíjím čaj s rumem. Takže našlápnuto mám zřejmě taky.
Za nejhorší ale považuju postoj společnosti k alkoholismu, kdy je absolutně tolerovaný. Nad alkoholikama se mávne rukou, jakože si chlap zajde "na jedno" po práci do hospody, no a co... je to přece chlap. Bohužel se chlapství stále měří na počet vypitých piv. Ženská, která má alkoholika plný zuby, je považovaná za hysterku, která chlapovi nepřeje atd... Nikdo nebije na poplach, když zjistí, že žena si dá každej večer sklenku červenýho. Tolerance alkoholismu je v téhle problematice to nejhorší.