Děkuji autorkám!

Škoda,že jsme v době našeho martiria s ekzémem neměli počítač.Možná jenom to,"pokecat"si s rodiči,kteří si tím bojem s atopickým ekzémem prošli,by mi pomohlo.
První dcera ho měla od 16 dní do 2 měsíců(kojila jsem jí a skoro jsem přestala jíst,abych náhodou nesnědla něco,co by ekzém zhoršilo,ale fakt to pomohlo).Mezitím jsem scháněla všechny dostupné informace a začala se postupně jinak stravovat,dodržovala jsem potřebná doporučení a ekzém se pak už objevoval jen ojediněle a ve velmi mírné formě.Nedalo se to srovnat s těmi prvními měsíci,kdy má psychika byla na dně díky tomu,že mé dítě vypadalo jako opařené s boláky po obličeji a já mu nedokázala pomoci(a ani lékaři).
Druhé dítě-bez ekzému,jen velmi suchá kůže,ale hned v porodnici jsem byla zkušenou sestrou upozorněna na potřebu vydatně mazat jen čistým slunečnicovým olejem a minimálně koupat(na to mě po prvním porodu nikdo neupozornil a přitom,když si vzpomínám,tak měla dcera také hned po narození velmi suchou kůži-bylo mi však doporučeno naopak jí pudrovat-to byla ta zásadní chyba!).Ekzém se pak objevil až po očkování ve 3 měsících.Pak zmizel a po očkování po obrně se opět objevil na tváři a nic nepomáhalo.Také po jakékoliv i banální nemoci(třeba rýmě)se objevil.
Už pár let jsou holky úplně bez potíží,ťukám.Doufám,že ekzémem v kojeneckém věku to skončilo a nezvrtne se to do alergie v pozdějším věku,jak mě všichni lékaři strašili.

Chci moc poděkovat autorkám deníčku,protože svými příběhy(včetně fotografií)pomáhají ostatním dětem s atop.ekzémem a jejich rodičům.
Asi před rokem dávali na ČT 2 dokument o atopickém ekzému a tam říkali,jak tato nemoc dokáže poznamenat celou rodinu.Psychicky to prý rodiče snášejí hůř,než např.diabetes svého dítěte.