Re: bez plyšáka

To je zajímavé, potvrzuje mi to můj názor. Také jsem někde četla, jak psal někdo výše, že dítě by v rámci odpoutání se od matky mělo přilnout k nějakému náhradnímu objektu (a pozor, nemusí to být plyšák). Můj starší, tříletý syn si s plyšáky začal hrát teprve po 2. roce věku, ale nijak zvlášť ho neberou. Náhradní objekt buď neměl, ale spíš jím byl kočárek - vždycky, když si hrál, jak někam jedeme, mluvil o sobě, mámě, tátovi a kočárku (případně vynechal tátu, protože nejvíc vyrážíme na výlety sami - táta v týdnu pracuje). Zdá se mi ale, že "náhradní objekt" je vlastně jen taková náhražka vynucená moderní dobou, kdy matky, resp. rodiče, odkládají děti víc, než je zdrávo. Já doufám, že oba moji synové přijdou bez obav s jakýmkoliv problémem za mnou nebo za manželem a nebudou muset své dětské starosti řešit s plyšáky