Děti a plyšáci

Bez Bělky to jednoduše nejde. Malá ovečka musí jít všude - je úplně jedno, kam malá Lucka jde. Už v mateřské školce ji ochraňovala při spánku po obědě. A nyní sedí Bělka ve školní tašce vedle Lucčiny školní lavice. Když osmileté děvčátko nezná správnou odpověď, strčí ruku do tašky a podrbe ovečku za uchem. To většinou pomůže. Když strýc Jirka přinesl ovečku a položil ji do Lucčiny kolébky, byla ještě bílá a vlněná. Teď je odřená a šedá. Ale Lucka na ni nedá dopustit. "Ona je mojí nejlepší kamarádkou! Potěší mě, když se s někým pohádám, v noci na mě dává pozor, aby nepřišli zloději, a nikdy, nikdy nemá špatnou náladu." Život bez Bělky si děvčátko neumí představit.

Bez debaty - děti a plyšáci patří k sobě. Plyšoví společníci jsou tu vždy, neodporují a ani se neurážejí, když je děti odloží do kouta. Jsou partnery v prvních vztazích dítěte. Mají čas, když tu máma s otcem nemohou být, a touto přítomností zprostředkují dětem jistotu a bezpečí.

Plyšáci jsou "skuteční" kamarádi

Mnohé děti mluví se svým plyšákem ještě i ve věku, kdy už chodí do školy: říkají mu svoje zážitky, probírají s ním svoje starosti a radí se o svých plánech. Postěžují si, když je dospělí nechápou, svěřují se se svým strachem a oslavují s ním své úspěchy.

Pokud ještě děti vnímají svět magicky, jsou pro ně plyšové hračky často "opravdovými" kamarády. Jsou zároveň ideálními partnery pro hry "na někoho". Děti jim přisuzují detailní vlastnosti, zadávají jim úkoly a kárají je, když dělají nerozumné věci.

Kam s tolika hračkami?

Plyšové hračky mají, bohužel, tendenci nekontrolovatelně se množit. Jsou to oblíbené dárečky ke všem příležitostem. Kolik jich opravdu v domácnosti je, závisí na věku dítěte a trpělivosti jeho rodičů. Když mají například problém najít svoje dítě v posteli mezi všemi plyšovými zvířátky, je to jasná známka přemnožení. Je několik možností, jak mít množství hraček pod kontrolou. Protože - přiznejme si - žádné z našich dětí nepotřebuje tak mnoho plyšových hraček. Mají dva nebo tři favority a ostatní jen "do počtu".

V některých rodinách to dělají tak, že s příchodem nového plyšáka musí jedna starší hračka "vycestovat" do Afriky. Jiní mají zvyk, že třídí hračky jednou za rok a ty méně oblíbené darují dětem ze sociálně slabších rodin nebo domovů. Některé maminky se zase pokoušejí přebytečné plyšáky prodat na bleším trhu nebo přes internet. Jen tak plyšovou hračku vyhodit nikomu srdce nedovolí. A pro děti je jednodušší vzdát se hračky, když vědí, že někde z ní bude mít radost jiné dítě.

Tato pravidla by měla platit jen pro pestrobarevné a různorodé kupy plyšových hraček. Pokud starší děti sbírají určitý druh plyšových zvířátek - např. slony, bylo by nespravedlivé od nich vyžadovat, aby neustále svoji kolekci redukovali. Ale žádný strach, u většiny dětí postupně záliba ve sbírání plyšáků zanikne sama od sebe a bude nahrazená jinou.

Miminka a plyšové hračky

U miminek by měli rodiče plyšovou populaci striktně ohraničit. Jedno až dvě zvířátka úplně stačí. Za prvé proto, že ještě mnohá přibudou, a za druhé, hodně plyšáků v postýlce může ztížit dýchání miminka. Proto je lepší pořídit pro dítě jen málo, zato kvalitních a věku přiměřených hraček. Froté je pro miminka vhodnější materiál než "dlouhý vlas". Zvířátka z froté se tak rychle neopotřebí a lépe se dají prát v pračce. Je také důležité, čím je hračka naplněná. Malé styroporové kuličky by mohly při proděravění vypadnout ven a dítě by je mohlo vdechnout.

Plyšové hračky probouzejí sběratelský instinkt

Plyšové hračky už dávno nejsou jen záležitostí miminek. Mnohé starší děti, mládež i dospělí "visí" ještě na svých plyšových kamarádech - a chtějí jich mít více. Proč? Na jedné straně si i kamarádi a čerstvě zamilované páry dávají malá plyšová zvířátka, která mají zaplnit místo, když tu jeden z nich není. I proto házejí fanouškové na koncertech plyšové hračky svým oblíbeným interpretům. Na druhé straně jsou mnohé děti náruživými sběrateli. A medvídci, plyšové myši nebo jiná zvířátka jsou o hodně přítulnější než odznaky nebo známky.

Protože malé děti dávají svým plyšovým zvířátkům jména a hrají si s nimi, prodávají někteří výrobci plyšáků sbírky s komplet jmény a životními příběhy. Někdy jde o celé série, ze kterých by nejeden sběratel vlastnil nejraději každý kousek.

Správný nákup

V každém případě byste měli hračku - ať už plyšovou nebo z jiného měkkého materiálu - před koupí očichat. Když páchne pronikavě, nebo dokonce chemicky, šup s ní zpátky do regálu. Plyšová hračka by neměla být ani příliš velká. Některé hračky tohoto druhu jsou dvakrát tak velké jako miminko. Potom je mazlení velmi složité. Mimo to je obtížné brát takové obry všude s sebou. Když má dítě hračku správné velikosti - tedy "tak akorát do ruky", tak jako Lucka svoji Bělku, provází svého držitele často i řadu let.

Ztráta plyšové hračky - hotové drama

Je pochopitelné, že ztráta plyšového favorita je malou tragédií, a je jedno, zda má dítě čtyři roky nebo čtrnáct. Už jen při myšlence, že by Bělka najednou mohla zmizet, osmiletá Lucka úplně zbledne. A přitom má v dětském pokoji nespočet jiných plyšových hraček.

Jednou z možností, jak zachránit situaci, je včas zajistit duplikát. Ale už i malé děti postřehnou, když jejich miláček najednou jinak voní a nenese žádné známky používání. Aby záměna proběhla snáze, může přitom pomoci malý příběh. Zde je jeden za všechny:

Ivana (dcera Iva - 4 roky) strčila jednou blonďatou látkovou panenku do pračky. Svoji oblíbenou hračku totiž Iva namočila do pudinku. Máma ujistila svoji dcerku, že se panence kolotoč v pračce určitě bude líbit. Ale nelíbil se. Kučeravá hlava přišla při koupeli téměř o všechny vlasy a vypadala, jako by trpěla těžkou nemocí. Po vteřině přemýšlení a mnohých slzách přišla Ivana s nápadem: ovázala pacientce hlavu, zabalila ji do krabice a poslala poštou na léčení do lázní - přesněji řečeno zpět k výrobci. Ten totiž na etiketě tvrdil, že panenku je možné prát v pračce. Dobře vyléčená a odpočinutá panenka Amálka se po pár dnech vrátila domů a vypadala jako nová - což vlastně i byla.

Některé plyšové hračky se nedají jen tak lehce nahradit, nebo pocházejí např. z výprodeje nebo jde o dárečky či vzpomínkové předměty z dovolené. Potom se musí děti naučit vyrovnat se s pravděpodobně první větší ztrátou ve svém životě. Rodiče by neměli brát smutek svého dítěte na lehkou váhu. V takové chvíli pomůže jen hodně útěchy a lásky.

Kdy je čas na odvykání od plyšáků?

Jiné je to s dudlíkem a jiné s plyšovými hračkami. Ve skutečnosti neexistuje žádný časový horizont, kdy by si měly děti odvyknout od svých plyšových miláčků. Odvykání se uskuteční samo od sebe, i když to někdy může trvat déle! Plyšák spí často v posteli ještě i s dítětem v pubertě, i když se to stydí přiznat, a proto ho ukrývá pod polštářem.

Kamaráda je nutné i vykoupat

Náklonnost dětí k plyšákům na nich zanechává stopy. Takže každé zvířátko je dříve či později potřeba vyčistit. Ale jak?

• Přesvědčte se: Je možné vůbec zvířátko prát? Pokud ne, zkuste se poradit v čistírně.
• Praní v rukou: Stačí použít vlažnou vodu a šampón. Potom dobře opláchnout.
• Pračka: Zvolte program na jemné praní. Jako ochranu můžete použít povlečení z malého polštářku. Ke konci nechejte jen krátce na nízké otáčky vyždímat, aby se na plyšové hračce nevytvořily chuchvalce.
• Sušení: Hračku položte na ručník - ne na přímé slunce ani na radiátor - a pravidelně otáčejte.
• Roztoči: Rodiče dětí-alergiků by měli všechny plyšové hračky každých šest měsíců vyprat v pračce na 60 °C.

Článek je z lednového čísla časopisu Máma a já. Obsah čísla najdete zde.

Získejte předplatné i dárek z MÁMA a já! Objednejte si v období od 22. prosince 2008 do 21. ledna 2009 na jeden rok předplatné časopisu MÁMA a já a dostanete automaticky dáreček - kačenku v kouli od firmy Fischer-Price. Časopis si můžete předplatit i prostřednictvím internetu zde.