Můj den sněhového království

Jako místní se těmto akcím cíleně vyhýbám. Je tam ľudí jak much!
Takže ten den jsem vstala v 6, hodila rukavice a vosky do batohu, chlapa do auta, děcka k babičce. Až teprve u pokladny jsem si uvědomila, že se něco děje. Vítaly mě nápisy: dnes očekávejte dlouhé čekací doby-sněhové království. V 8nás tam moc nebylo a stopa byla báječná. Nikde nikdo.
Když jsme se vrátili kolem 12 na Pustevny, byl to fakt děs! Rychle jsme se proplížili ke Knížecí (cesta dolů) a tam to nebylo o moc lepší. Davy sem, davy tam. Mezitím pobíhaly psiska bez pánů a vodítek.
Dolů jsem dojela vytřepaná a zhnusená.

Tento týden tam nejedu, bude tam sice méně lidí, ale pořád na můj vkus moc.
Snad až se sochy rozpadnou, vezmem děti a půjdem se v klidu projít.
Všem, kdo si myslí, že se výlety dětem nelíbí a jsou pro ně náročné: líbí se jim a nejsou náročné. Jen je třeba děti trénovat odmala a pravidelně chodit. Ne s něma jednou za uherský rok vylést na kopeček plný lidí.

Přijeďte k nám, je tu fakt nádherně. Jen se vyhněte monstrakcím.
I bez nich je tu co vidět.