Jak to bývalo

O vánocích jsem dostal román o svém prapříbuzném, jednom moravském šlechtici, rytíři, z doby před Bílou horou.

Pocházel z relativně chudého rodu, jeho otec sloužil jako purkrabí na Mírově, dostal za věrné služby od biskupa malé panství kolem Mohelnice. Tento rytíř si pak po smrti své první ženy vzal bohatou Němku a teprve po pár letech ho ona vzala do majetkového společenství. To je ta pointa. Když mu uvěřila zcela.

Vtip je v tom, že bezpodílové spoluvlastnictví manželů je až komunistický výdobytek, a soudobé SJM je k modifikace téhož pouze k ochraně věřitelů (společný není jen majetek, ale i dluhy). Do té doby svatba automaticky nezakládala majetkové společenství. Býval zde požadavek stejné životní úrovně obou manželů (aby bohatší dorovnával chudšímu), ale majetek a závazky zůstávali vlastní, stejně jako výnosy z majetku a výnosy z práce.

Jinak bývalo SAMOZŘEJMOSTÍ, že manželé před svatbou (resp. ještě s rodiči) uzavírali manželskou smlouvu, kde se od tohoto základního modelu mohli odchýlit. Navíc existovaly sofistikované majetkové nástroje jako věno, tj. majetek, který manželka či rodiče věnovali manželovi do správy a užívání včetně užitků, manželka na něj měla zákonný vymahatelný nárok po rodičích, a který manžel musel vrátit v případě rozpadu manželství. Podobně obvěnění dával manžel manželce ze svého a bylo ekvivalentní, nebo vyšší než věno a doplňovalo její zabezpečení po jeho smrti - nemusela totiž nutně dědit....

Rozmyšlení takovéto smlouvy bylo cenné mj. i v tom, že lidé hledali, zda jsou se schopní domluvit. (Nejen že si sedí při milování.) A byl bych zastánce modelu, kdyby nový obč. zákoník stanovil jen několik základních modelů, ale volba z nich a případná smlouva by byla POVINNOSTÍ manželů v rámci svatby. Návrz OZ jde jen napůl, navrhuje různé modely a umožňuje upravit majetkové společenství odchylně tak, že to bude závazné i pro třetí osoby (bude rejstřík manželských smluv)-což je pokrok ve věcích exekucí.

Manželství je žel věc i MATERIÁLNÍ, protože znamená svazek majetkově rozumných lidí za účelem zabezpečení sebe a zabezpečení a výchovy další generace. Není to tak, že majetek je fuj a že nejlepší je to nemateriální. Jde o to, že máme povinnost rozumně spravovat majetek k prospěchu manželství i dětí.

Svého času jsem pod vlivem rodinné katastrofy jedné příbuzné začal studovat dějiny manželského majetkového společenství a tohle jsou moje závěry z toho.