V Motole jsem zažila to samé - u dusícího se dvouletého dítěte na židli, ale chtěli mě poslat domů...neuspěli...
Připadala jsem si tam jako v cele, ale asi to je vše tím, že vzhledem k nerenovovanému stavu dětské budovy opravdu bylo málo místa. Poté, co sestřičky viděly, že tam malého samotného nenecháme (střídali jsme se s manželem u postele), a zřejmě byl někdo propuštěn, daly mi dokonce na jednu noc postel v jiné místnosti. Vzala jsem si chůvičku a spala...Příště si cestou koupím v Ikea srolovanou matraci, vyplatí se to :)
Odpovědět