To mi něco připomíná :)

Myslím, že každá doba přináší své, za našich maminek byla samostanost dětí natolik přeceňovaná, že na nočníku seděli už půlroční děti a čistá domácnost a každý měsíc mytá okna byly mnohdy důležitější než dítě. Cenila se poslušnost a čistotnost. Ještě dříve neměli děti valnou cenu, rodiče se podle toho k nim chovali, taky častěji umírali a tak silná vazba na dítě by jim znemožnila pečovat o další a zajistit jim a sobě přežití. Dneska je in zase sebevědomí, rozumové schopnosti atak dále. dítě je středobodem všeho. Doba nás nutí chovat se nepřirozeně, já taky svého broučka opečovávala nad míru, teď je ve školce a já mám konečně čas na sebe v mém případě na učení, je tam tak spokojená, jen ty večerní rituály stále nezvládáme, při usínání nás chce mít u sebe a nějak z toho nejde vyskočit. Taky těžko zvládá mou neschopnost se jí toliko věnovat jako dříve, jsem těhotná a těhotenská únava a nevolnosti mi dávají zabrat.
S radami naprosto souhlasím, zejména s tím srovnáváním. Člověk musí brát své dítě jako jedinečné a sebe také a nenechat se vytáčet tím, že někdo jiný je v tom a v tom lepší.
I když sebekriticky musím přiznat, že i já než jsem si prošla celou mateřskou a nezažila si vše na vlastní kůži, kriticky jsem se dívala na chování jiných rodičů. Dnes už vím, že nemohu soudit nikoho, jelikož nejsem v jeho kůži.
A děti srovnávat opravdu nelze.
Ta moje treperenda je taky pěkný živel a už jsem si na naši výchovu vyslechla ledasco. Radit umí každý :(.
tak s úsměvem a přirozeným rozumem :) do života.