Re: DÍKY

juliett.... nemyslím, že je to o tomhle druhu svázanosti.

Když děti poprvé odjely s babí na pouhý víkend na chalupu, málem jsem zlikvidovala tehdejšího operátora.
Věk - 4 roky, na babí velmi zvyklé a měla s sebou tetu. 2 ženy (s dávno vyrostlými dětmi) a POUHÉ dvě děti a navíc pokrevní příbuzné.

Podruhé už to bylo jednodušší, volala jsem asi jen 8 x denně a vždycky je vyrušila od nějaké super zábavy.
Pak škola,- přespávání ve škole (v pohodě, školu máme pár kilometrů) - to byl trénink na pobyt bez mámy a táty a myslím, že velmi dobrý.

uběhlo pár let a my s manželem si na dobu školy v přírodě plánujeme dovolenou - po Čechách - v dosahu jízdy autem, ale dovolenou. Už jsme dvě zkusili, děti přežily, my taky....

MYSLÍM, ŽE TADY JDE SPÍŠ O POCIT, OVĚŘIT SI, ŽE DĚTEM SE NEDĚJE NIC ZÁVADNÉHO, NAOPAK, užijou si zábavu, na kterou s tebou nemají šanci (ať je to líbání holek - u nás - na tajňačku a na tvář po večerce, nebo to, že se zmalujou barvama - co nejdou snadno umýt, ale třeba až po pocit, že když je mi smutno, tak si prostě musím nějak poradit - třeba se pomazlím s plyšákem, co mi dali rodiče, a naopak - "hele máma tu není - zuby můžu ošudlat").... z prvních těchto výletů jsem si odnesla to, že MUSÍM, I KDYBYCH MĚLA ZNÁSILNIT POŠŤÁKA - DENNĚ DORUČIT POHLED, POŠTU, COKOLIV, - A že kluci nepíšou a nepíšou.... a pak vybaluju batoh a ozve se

"já pitomec jsem to nehodil do té schránky"...

p.s. tohle se ozývá už 4 roky )) žijou oba a přijíždějí fakt spokojení. Jen ten kámen, co jsem s ním rozbila dlaždici, jak jsem pořád hledala, co v tom báglu je..... (7 kg - přivezl nám ho na památku na první školu v přírodě - prý kamínek na památku) - máme na zahradě - v bytě by vypadal divně.