Oblíbená hračka - špatné vysvědčení pro maminku?

Po přečtení článku mě na napadly otázky
Je potřeba, aby dítě trpělo strachem z odloučení maminky? Je potřeba aby dítě tělesný kontakt s matkou substituovalo plyšovou náhražkou? Není to špatná známka, že se dítě necítí dost bezpečné, když si hledá za matku takovou náhradu?
Dcera s námi spí od prvního dne co se narodila ve společné posteli, nikdy jsem si nevšimla, že by s nějakou hračkou chtěla usínat, naopak, než jde spát, všechny hračky, které se v posteli případně vyskytují, pěkně vyhází ven.
Určitě by pro nás bylo pohodlnější mít postel sami pro sebe a ji nechat spát s plyšákem v postýlce, ale jsem přesvěčená, že tělesný kontakt je pro dítě v kojeneckém a batolecím věku nenahraditelný hlavně proto, že tak nepozná strach a úzkost z nočního odloučení.