UFF!

Uff! Tak to je opravdu moc hezký článek, Heleno!
Ačkoliv mám teprve osmiměsíčního synka, už doma rozebíráme, kdy že je ten "optimální" čas na druhé dítko. Mám bratra staršího o necelých patnáct měsíců..
Moje mateřská bude trvat dva roky (rozhodla jsem se tak bohužel kvůli penězům), babičku ani chůvu nemáme, takže jsou dvě varianty.
Buď otěhotním tak (podařilo-li by se to :o)), abych byla doma dál, s druhým potomkem a budu to holt muset zvládnout, anebo odejdu z práce a začnu pracovat tzv. na sebe, nejlépe z domova (což by do budoucna neměl být dle našich výhledů problém) a budu tak se synkem, než půjde do školky, pak budu dál pracovat a další dítko poviju třeba až za čtyři, pět let.
Ještě donedávna jsem přesně nevěděla, kterou z těchto možností zvolit, i když jsem většinou byla spíš pro tu druhou.., nicméně předevčírem jsme šli dvakrát na procházku a pokaždé jsem potkala jinou maminku, kterážto vedla za ruku cca dvouleté dítko a tlačila kočárek s dvojčátky! Představa, že by se mi něco takového taky "stalo" (v naší rodině by to nebylo nic neobvyklého), mě trochu vyděsila.
Syn se teď snaží lézt a pokud na něco nedosáhne, začne samozřejmě kňourat, taky mu rostou zoubky.., nic mi nevadí jako kňourání. I když už jsem si docela zvykla :o). Abych se dostala k věci - někdy jsem netrpělivá a nějak si neumím představit, že mám vlastně dvě miminka, tj. dvě děti takhle brzy za sebou.
Tak si říkám, že asi zůstanu u varianty, že budu mít dětičky dál za sebou. Vím, že by si vyhrály atd., přesto jsem přesvědčená, že když nebudu v pohodě, nebudou ani ony.
Tak uvidíme, třeba si to příroda ale připravdí jinak :o)
Držím pěsti, jste šikulka!