Ještě k dokumentu

Byla jsem taky oslovena paní Cingrošovou, byla u nás na návštěvě, poslechla si "můj příběh", mluvili jsme o připravovaném dokumentu. Je to velmi milá dáma, o porodech doma hodně ví, fandí jim a cílem bylo ukázat, jak "běžnou" a zároveň "neobyčejnou" věcí narození děťátka může být. Natočila už jeden podobný dokument, který byl kombinovaný-promlouvaly maminky, které porodily doma, porodní asistetky, pan primář z Vrchlabí, vysílal se někdy před rokem. Tenhle byl věnovaný pouze maminkácm, jejich výpovědím a zážitkům. Paní Cingrošová říkala, že navštívila a navštíví několik maminek, do dokumentu vybrala 3, podle jejího uvážení "obyčejné" a současně zajímavé. Jedna byla prvorodička, druhá druhorodička, které po prvním porodu ke spokojenosti chybělo už jen domácí prostředí, třetí (Petra Sovová) porodila doma dětí několik (tuším 3 z 5) a 2 úplně sama bez PA.
Kdybych v dokumentu byla já, připadalo by vám to buď úplně obyčejné nebo sladké přesladké. Zkrátka se jedna matka po 3 porodech v porodnici rozhodla porodit doma a porodila. Tak by se to dalo u mě stručně shrnout. Nezažila jsem takovou tu velkou poporodní euforii kdy milujete celý svět a není nic krásnějšího, než vaše právě narozené miminko, ale v porodnici jsem si vždycky řekla: no to je dost, že už to mám za sebou, sláva, že jsme to přežili. Doma jsem ten hnusný pocit neměla. Doma jsem si řekla: to je fajn, že jsem to zvládla, jsem šikovná, statečná, až si trochu odpočinu, dám si tu čokoládu, co jsem ráno nedojedla.
Jak mě bylo dobře ve svý posteli! Jak mě bylo dobře, že jsem měla pořád poblíž tatínka, starší děti...!
Když o 2 hodiny pozdějc dorazila tchýně, říkala, že vypadám tak v pododě, jako bych se právě vrátila z lázní. To se shoduje s tím, co říkala jedna z těch maminek v dokumentu. I moje (starší) kamarádka, která mne od porodu doma sice nezrazovala, ale zároveň vyjádřila svoje obavy, reagovala: Ty vypadáš tak skvěle, celá záříš!