vlastní zkušenost

Před 3 lety jsem prodělal rozvod. V rodině se dvěma malými dětmi byla velmi složitá situace. Manželka studovala vysokou školu. Já jsem měl problémy v zaměstnání. V manželství jsem bohužel dělal chyby a dostával se do situací, kdy jsem aniž bych chtěl manželku irritoval. To vedlo k neustálým hádkám provázených křikem manželky, vulgarismy z její strany a pak už došlo i ke vzájemným rvačkám vzhledem k impulzívní povaze manželky. Nevěděl jsem co s tím, tak jsem to řešil rozvodem. Exmanželka dostala děti do výhradní péče. Po rozvodu se situace po delší době uklidnila. Exmanželka nechtěla, aby vznikla situace zavrženého otce tak mi umožnila nadstandardní styk s dětmi, což jsem uvítal. Byla dlouhodobě nezaměstnaná. Tak jsem jí rozsáhle pomáhal jak se dalo ve všech směrech. Žili jsme v podstatě v jakémsi porozvodovém quasimanželství. Děti byly klidné a šťastné. Měly totiž oba rodiče. Vztahy s exmanželkou se prudce ochladily, když se za necelé 3 měsíce po získání dobrého zaměstnání pustila do vážné známosti s cílem rekonstrukce rodiny za každou cenu. Nyní ji každý týden navštěvuje milenec, který uplácí děti čokoládami. Exmanželka děti brainwashingem přitlačila, aby nového strýčka přijaly. Jako kooperativní exmanžel a pokrevní táta 8 leté holčičky a 6 letého chlapečka se cítím být najednou zcela v koncích. Myslím si, že vysoce frekventní snaha rozvedených žen s dětmi o rekonstrukci rodin je opodstatněná pouze v případech, kdy pokrevní otec nežije nebo nemá o své děti zájem či má špatné vztahy s exmanželkou. V případě, že se pokrevní táta věnuje svým dětem a má s exmanželkou dobré vztahy je snaha o rekonstrukci rodiny ze strany matky za každou cenu otčímem kalamitní situací pro porozvodové poměry a přináší do nich neuvěřitelně mnoho zlé krve. Zavržený otec se cítí příšerně a je v podstatě bezmocný. Pro zdravý vývoj dětí je taková situace jen o málo menší katastrofa než vlastní rozvod.