Moc krásné

rozumím a začínáme řešit něco podobného. Začala jsem pracovat v synových šesti měsících a byl to pro mě i manžela občas pořádný kolotoč. Hodně věcí jsme se museli vzdát, na zábavu vůbec nezbýval čas. Nejnáročnější to bylo do 3 let. Pak už jsme začali mít alespoň trošku času na zábavu a od synových pátých narozenin najednou máme oba pocit, že toho volného času máme nějak moc. Kde jsou ty doby, co jsme se těšili, až syn povyroste Najednou se už začínáme nudit, máme už ten luxus, že se občas můžeme podívat na televizi nebo já mám dokonce čas si zajít koupit něco pěkného na sebe a to V KLIDU, BEZE SPĚCHU.
Taky uvažujeme o dalším dítěti a já bych právě chtěla taky nějaké z DD. Bohužel manžel není úplně pro, resp. není si jistý, takže zatím jen sháníme informace od lidí, kteří si dítě osvojili.
Syn se nám podařil díky CARu a já na to nemám zrovna hezké vzpomínky, takže proto bych raději nějaké dítko z dětského domova. Manžel zase preferuje CAR než DD (no, jo on si injekce do břicha nepíchal
Od září jde syn do školy, takže uvidíme, jak to budeme všechno stíhat spolu se školou a za rok se uvidí co dál (jestli CAR nebo DD). Tlačit na něj nechci, ale zase přiznávám, že všechny procedury okolo otěhotnění nebyly zrovna příjemné, těhotenství taky ani omylem (ze stejných důvodů jako v článku), jen ten porod se nám vydařil.
Držím Vám palce