pamatujeme si, co si musíme pamatovat

Myslím, že chlap, stejně jako ženská, nosí v hlavě přesně to, co potřebuje.
Pokud se rodiče dohodnou, že organizování volného času dětí je na mámě, pak je to na ní.
Pokud se dohodnou, že je to na tátovi, pak máma musí toho tátu nechat být. Až Kačenka nepůjde do klavíru potřetí a Davídek přijede pozdě na oslavu narozenin a oba nahodí slzičky, tatínek se postará, aby nezapomínal.

Neslyšela jsem, že by chlap, který chodí dvakrát týdně na volejbal, zapomněl jít, kdyby mu to manželka nepřipomněla. A manželku ani nenapadne mu to připomínat. Ale když mu žena připomíná dětské kroužky, vlastně bere tuhle odpovědnost zpět na sebe - a kdo by se pak namáhal si to pamatovat, že jo?

Stejně jako v tom případě pana galeristy - být manželkou, nevybuchovala bych, jen bych mu prostě řekla, že musí zařídit hlídání, protože je to na něm, a dál bych to neřešila. Taky mi nepřipadá nijak špatné, když hlídání obstará sekretářka - ona je tam od toho, aby zajišťovala šéfův pracovní program a nečekané časové kolize řešila, ne?