Krásně napsáno

Evo, krásně jste popsala pouto mezi matkou a dítětem. Když jsme čekala dvojčata, bylo to od začátku rizikové těhotenství. Přes to, že jsem musela v podstatě celou dobu jen ležet a jezdila jsem jen na kontroly jsem věděla co je a co není dobré a také jsem to s dr. vždy probrala. Při hospitalizaci v nemocnici to bylo obdobné. Měla jsem štěstí na fajn doktora, který bral na zřetel to jak všechno cítím já a pak mi řekl svoje, toho jsem ovšem dostala až dva týdny po mé hospitalici. Ty dva týdny jsem se bila o to aby mé děti nebyly vystavovaány zbytečným lékům a zbytečným vyšetřením. Od začátku do mě chtěli cpát prášky na uklidnění a ještě jedny v podstatě tytéž. V příbalovém letáku který jsem si našla na internetu bylo psáno velkým písmem, že nejsou vhodné pro těhotné a kojící ženy. Na vlastní riziko jsem tyto prášky odmítala. Dá se říct, že jsem věděla, že to je špatně. Ačkoli mi dr. od 32.tt v poradně předpovídali že ten další týden už určitě porodím a na další kontrole taky a pak taky a doklepali jsme to do 38+4. To úterý jsem si udělala snídani a pak mě napadlo že dneska by to vlastně šlo. Manžel bude mít volno, pak bude mít dovolenou a pak jsou svátky, to by bylo ideální. Tak jsem klukům domlouvala... Večer mi praskla voda a druhý den byli na světě v 9:53 a 9:54 bohužel císařským řezem po 13 hodinách kontarkcí pro nepostupující porod. V 9 hodin ráno jsem bezpečně věděla, že jestli mě nevezmou na císaře tak se něco stane a prosila jsem dr aby mě brali. Řekl, že ještě to zkusíme a když nic tak půjdeme. V 9:30 mě brali na sál a dávali mi epidurál. Ženy by si měli více věřit. Kdo jiný by je měl znát a vědět, co znamenají signály které jim tělo i dítě dáva...

Nicméně jsem nesmírně vděčná, že mi dr. nechal volnou ruku a nechal mě zkusit normální porod. Nenutil mi léky které jsem nechtěla a po konzultaci s ním mi je vyřadil.

Evo přeji vám ať se vše v dobré obrátí a ať s případným dalším miminkem navážete stejně krásný vztah jako s dětmi v předešlých těhotenstvích.