nejsem jen matka

Je to tak výborný článek, že jsem se kvůli němu sem zaregistrovala.
Všechny nevyspané noci, dny slátané z vyměňování plenek, vaření masínka, které pak synek stejně nechce jíst, datlování pracovních článků jednou rukou, protože druhá právě drží nebo odstrkuje dítě s dvdčkem v ruce, každou minutu strávenou úklidem čehosi, co se v minutě příští objeví jinde, to vše bych brala, kdybych měla zpátky pocit, že nemám na čele napsáno veliké MÁMA.
Nemám rodičovskou dovolenou, jsem na volné noze a pracuji pořád, zatímco dvouapůlletý synek se veselí ve školce, takže jsem neustále v kontaktu s venkovním světem. Přesto se lidé, přátelé, známí, kolegové v práci okamžitě dávají se mnou do hovoru o dítěti, dětech, mateřství, atd. Jsem zařazená. Uvědomila jsem si to, když jsem odjela pracovně do Číny a nikdo tam nevěděl o tom, jaká jsem maminka. Chlapi na mě nazírali jako ženskou, občas se mnou kdosi zaflirtoval, což mě pravidelně shazovalo ze židle, diskutovali jsme zasvěceně stran čínské politiky, kultury, atd., najednou jsem byla sama za sebe, se svým mozkem, který hystericky necukal, jestli už nemusím skočit do auta a mastit pro synka. Byla to dvoutýdenní sonda do života BC a bylo to teda fantastickéééééé. Telefonáty z Evropy, kdy tatínek syna vzrušeně objevoval, jak přebalit a nasytit syna, mě jen lehce iritovaly. Jste naživu? Fajn, tak mě dva týdny NECHTE BÝT. Doporučuju.