Hlavně ten spánek

bych brala. Když byl prvorozené rok, utekli jsme s přítelem do hotelu, který byl od našeho města vzdálen čtvrt hodiny autem. Paní recepční se nad občankou podivila, cože nás to k nim přivádí, když bydlíme nedaleko. "Víte, my jsme sem utekli před dcerou, kterou hlídá babička". Paní nám tiše vyjádřila podporu, jelikož byla také matkou. Byla to báječná noc, která měla jen drobné vady. V polovině noci jsem musela odstříkat mléko a i tak jsem se ráno nevešla do podprsenky. Z hotelu jsme museli vypadnout do desíti, což bylo ale lepší, než mít budíček ve dvě, ve čtyři a v šest. No a pak ten fakt, že to bylo KRÁTKÉ...
Už je to dva roky, teď máme doma ještě chlapečka, z probdělého roku jsou probdělé roky tři já už bych zase vzala roha. Každopádně děkuji za článek a za připomenutí.