Re: vůbec nic
Eliz, je mi líto, co prožíváš. Bydlela jsem v paneláku taky. Malá hodně plakala, i v noci. Naštěstí sousedi mi jen jednou s chápavým úsměvem řekli: Malá hodně pláče, že? Snažím se být nenápadná, nikoho nerušit, neobtěžovat, vždy jsem jí hodně krotila. Ale moc se mi to nevyplatilo. Nejen v sousedských vztazích.
Moc ti neporadím. U nás vždy jen pomohlo počkat, až dítko druhých dorostlo do věku mých dítek a pak jsem se jen bavila tím, že to je u nich stejné (nebo horší).
Hlavu vzhůru.
Odpovědět