Nakupování bot

U nás je to podobná katastrofa. Dcerka i syn jsou od sebe po roce a nožička jim roste překvapivě neúměrně. Na nové bačkůrky dochází 4x do roka, tj. 16 párů (na doma a taky do školky), současně i jedny až dvoje boty sezónní. Polobotky na jaře, sandálky v létě, taky tenisky na hřiště a kotníčkové turistické na výlety do lesa. Jak zaprší, utíkáme shánět holinky. Na podzim další polobotky, nejraději zateplené a pro syna na suchý zip a pak sněhulky. Bez ohledu na roční dobu se jim vždycky nejvíc líbí plastové boty do vody, takže na otázku, zda koupíme polobotky modré nebo zelené (aby měli přeci jen možnost volby) Štěpánka krčí nosík a Petřík se ošklivě mračí…V této fázi nákupu se většinou probere Anežka v kočárku (nosit jí v šátku a zkoušet přitom dětem boty je výkon pro artistu), rozpláče se, a já už také nemám do pláče daleko. Kvapně opouštím prodejnu a pobavené prodavačky.

Jednou jsem nákupem bot zaúkolovala manžela. Vrátili se k obědu veselí a spokojení, nikdo na pokraji nervového zhroucení, děti měli nové boty – obě ÚPLNĚ STEJNÉ, typ, barva i číslo!
Zavyla jsem jak šakal: “Ale jak teď poznáme, čí jsou čí ?!?“
Odpověď zněla:“To neřeš…“ …