Postřehy ohledně mluvení

Můj bratr mluvil jako malé dítě o dost později a méně než já, ale ve škole mu to vždycky šlo lépe, měl lepší výsledky s o dost menším úsilím.

Jedna naše známá se velmi trápila, že její dcerka ve 2 letech vůbec nemluví. Ve 3 letech z ní ale měla migrénu, protože holčička mlela od rána do večera. Dnes úspěšně studuje VŠ.

Mně se u mého syna osvědčilo mu neustále dokolečka opakovat různá jednoduchá slova a i jsem mu vymýšlela různé výrazy pro oblíbené hračky nebo činnosti (třeba houpání na kolenou bylo "huí huí huí"), aby si o ně mohl snáze říci. Bylo to náročné, ale bavilo mě to. Říkala jsem si v té době, jaké je štěstí, že jsme se synkem doma sami, protože pro větší dítě nebo dospělého člověka by moje neustálé mluvení muselo být těžko snesitelné. Synek byl ale překvapivě tolerantní.