hodně štěstí!!!!!!

Terezko, hodně štěstí vám i celé vaší rodince. Tečou mi slzy po tváři.....Já sama mám dvě vlastní děti a ráda bych ještě třetí, ale adoptovat jsem vždy chtěla, nebudu, jelikož se má situace a život obrátili jiným směrem, našla jsem si manžela, děti mít můžeme a on upřednostňuje vlastní...teď houpu tříměsíčního synka, ale vím, že kdybych houpala dvouletého adoptivního chlapečka, milovala bych ho stejně, je to o tom, kolik lásky dokážete dát. Věřím, že Vám ji bude po celý život vracet. Buďte šťastní!!! K tomu co bylo psáno výše, ano, je lepší dát dítě k adopci, v krajním případě vložit do babyboxu, než ho pohodit někde v igelitce, o tom nemůže být řeč. Já osobně jsem tedy adoptované dítko také chtěla, ale rodiče bych nechtěla znát za žádnou cenu, nechtěla bych ani vidět jak vypadají, asi bych je pak v něm viděla, takhle jste jen vy a "vaše" dítě. Chápu, že rodiče dávající dítě k adopci by náhradní rodinu znát chtěli, ale já bych to nedovolila, jednoznačně říkám NE! Rozhodli se vzdát dítěte, byť z jakýchkoliv důvodů, ale tím se plně svého rodičovství vzdávají. Ale adopci ve všech směrech samozřejmě schvaluji, kéž by to jen v našem státě mohlo být snažší....Ještě nakonec...ano, i já se setkala s názory známích a kamarádů, že "to" dítě nelze mít rádo stejně jako vlastní, ale to je omyl, dítko lze milovat jakkoliv si přejete, láska nezná hranic, to jen ti lidé nejsou ti pravý, toto cítí a proto je dobře, že k tomuto se nikdy nerozhodnou, nejsou k tomu určení. Můj manžel vychovává se mnou mojí dceru z prvního vztahu a věřte, že jí miluje jako svého synka, skvěle si rozumí, je starostlivý a milující otec, je to totiž i hodný a skvělý člověk....