máme hodně společného
Pořád mně překvapuje, jak podobně cítíme. :) Já mám teda syny a druhého dost mladšího, takže si ještě chvíli nejspíš zakojím, ale jinak je to totéž. Taky necítím žádné extra pocity kromě uspokojení z toho, jak rychle je možné uspokojit hlad a bezpečí dítka. A taky se trochu bojím, jaké to bude až pro ně přestanu být jedinečným zdrojem uspokojení, zvlášť když jsou to kluci. Hodně štěstí přeji. Jana Součk.
Odpovědět