Taky taky:)

Bell, znám to:). Možná je to i trochu věkem:). U mě je to vždycky koktejl protichůdných pocitů, třeba u kojení, hurá, můžu popíjet, chodit si večer, kam se mi zachce... a zároveň ten smutek, že něco neopakovatelného končí. A netýká se to jen kojení, cítila jsem to i třeba při odkládání šátku, prodeji kočárku:))atd. Asi jsem sentimentální...pamatuju si, že tuhle protichůdnost, konec jedné a začátek nové etapy jsem si uvědomila, už když jsem končila základku, takže věkem to možná nebude.