PRAVDA

Já bych chtěla znát pravdu, ať už je jakákoli - protože jak můžu stavět svůj život na zcela pomýlených předpokladech - třeba že je mi věrný, když není?
takže já jsem pro to, kamarádce to říct, stručně a ve vhodnou chvíli - ovšem pouze v případě, že jsi si jistá.
Pepu bych do toho netahala, jde o kamarádku, ne o něj, nemůžeš mu promluvit do svědomí tak, aby z toho něco měl, to nevezme.
Jak tu lidi psali - pravda vyjde nakonec najevo - no jo, ale jak? A do té doby má být ta podváděná za blbce?
Já bych chtěla vědět. A o to, že jí zboříš nějakou image šťastného manželství, bych se nebála - přece ty to dál šířit nebudeš, tak jestli by to chtěla eventulně hrát dál, může, je to její právo...
Máš to těžký, ale podle mne je projev péče o druhé říkat jim i nepopulární věci - nejhorší je, když všichni ví, ale jsou takový srágory, že to neřeknou. Pak bych se cítila dvojnásob blbě.