já bych evě řekla co vím...

nečetla jsem moc příspěvků v této diskusi, ale překvapuje mě, jak by hodně holek zatloukalo nebo dělalo, že o ničem neví.
já k tomuto mám odpor způsobený tím, že můj taťka měl bohužel jednou jeden úlet. vím, když jsem si o tom po letech s mamkou povídala, že říkala, že nejhorší je ten pocit, když zjistíš, že jsi byla poslední, kdo se "tu" zprávu dozvěděl a nikdo tě v té situaci "nevzal v potaz". zkrátka - jdi celou dobu za blbce a nikdo nemá tu odvahu ti to říct. to je to samý, když tě někdo nechá chodit s pusou od čokolády po městě a neřekne ti nic, protože neví jak. ale ty bys přece ocenila jiný přístup!!!
je to těžký, za někým jít a vyprávět mu o tom, co jeho drahá polovička dělá, ale v klidu a v soukromí to jde. a i kdyby tam mezi nima byla nějká dohoda o tom, že pepa může mít "větší prostor", tak ona ti to řekne zpátky, to se neboj. musíš to ale udělat v soukromí, kde vás nemůže nikdo rušit. a nemusíš to přece říkat na plnou pusu, stačí nějak naznačit...
tak bych se zachovala já, protože bych nechtěla, kdyby se to někdo stalo mě, aby ze mě meli lidi srandu nebo mě na druhý straně za zády litovali, ale nikdo by neměl tu sílu mi to zkrátka říct.