Čtení není vizitkou rodičů

Vůbec s Tebou nesouhlasím s tím, že čtení dětí je vizitkou rodičů. Já čtu od dětství opravdu hodně, manžel taktéž (dokonce je novinář a spisovatel). Synovi jsme vždy četli, kupovali knížky, vodili do knihovny. A ono pořád nic. Budu se muset smířit s tím, že asi žádný velký čtenář nebude. Ptala jsem se kamarádek, které mají stejně staré děti, a ono nečte vlastně žádné. Občas prolistují encyklopedii a tím to končí. Přitom syn vidí, že si každý večer s manželem čteme. Vodím ho do knihovny, kde se mu sice libí, ale aby si půjčil beletrii, to ne. Naposledy si půjčil dvě dětské encyklopedie o EU. To je sice fajn, ale beletrie to holt není. Každý rok navštěvujeme veletrh Svět knihy, moc se mu tam líbí, i si něco koupí, ale pak to nepřelouská. Výchovou to tedy opravdu nemůže být. Že by geny po prarodičích? Mne ke čtení nevedli, ale cestu ke knížkám jsem si našla sama. Nebo je to dobou? Dnešní děti mají kolem sebe mnoho jiných podnětů.
No nebudu to už dál rozebírat, jsem z toho sama nešťastná a nevím, co ještě víc udělat.