..taky na to myslim...nekdy

..to se nam - tem, co jsme o mimi prisli z pameti nevymaze nikdy,ale presne tak: zivot jde dal...musi.Mne se to stalo v cervnu, 13.6. a byl to patek.Silna krecovita bolest v podbrisku a pak silne krvaceni...a uz to bylo v zachode.3 dny predtim jsem byla u gynekologa na prohlidce v 8tt.a moc se k tomu nevyjadroval ale nezdalo se mu to.Byla jsem podrazdena, nervni,ale porad jeste v nadeji,ze to bude dobry.Po tom odkrvaceni jsem byla v depce, to ty hormony,ani jsem nechtela jit na revizi,ale pak se to moje chytrejsi ja vzpamatovalo a v pondeli jsem si tam zasla.Samovolny potrat se mi potvrdil a hned jsem sla na sal.Holky!Mne se po TOM tak ulevilo!Vzbudila jsem se po 15min.na pokoji a jakoby znovuzrozena.
V cervenci jsem nastoupila do nove prace s myslenkou ze si dam na DVA roky pauzu - zmenu po ctyrech letech rodicovske.S manzelem jsme ale jakoukoliv ochranu vyloucili..ze kdyz to bude chtit prijit - prijde.
A prislo..v listopadu - 5mes.po potratu jsem otehotnela,ale svuj stav jsem brala s respektem.Do prace jsem chodila az do posledniho dne pred nastupem na materskou.
Dnes se tesime desetidenni holcicce,ktera mi pripomene abych si uvedomila,ze ona se narodit mela prave nam protoze chce byt nase.
Mile holky,nestracejte chut a nadeji..to mimi,prave to vase ditko si vas stejne najde.Ted nebo pozdeji...
Zdravim vsechny ktere timto prosli,nebo prochazeji. Budte silne!