Re: "Nadané děti"

Myslím, že to děláte správně (nenásilné rozvíjení jeho schopností). Dělala jsem to vlastně taky tak. Sama pak vidíte, jak dítě reaguje a v čem vyniká. Když si vzpomenu na matematiku-taky moc nespěchal, počítat začal až sám chtěl, ale za to mu to pak nedělalo problémy. A s tím chováním? Dodnes si např. pamatuju, když jsme šli na odběr krve. Vešli jsme do čekárny, normálně pozdravili a posadili se na lavici vedle starší paní. Dala se s námi do řeči. A jak to u starších lidí bývá pronesla k synovi: "Umíš taky hezky zdravit? Já jsem tě neslyšela! Měl by jsi mi to zopakovat!" Na to syn pravil: "Milá paní, nevidím důvod, proč bych měl opět zdravit, když jsem již jednou při příchodu zdravil. Jestli máte nějaké potíže zvolte jinou ordinaci." Pro mě i lidi okolo to byl šok, někteří zvedli výhružně obočí, jiní se raději otočili, aby ostatní neviděli jejich smích. Podobných věcí bych našla dost (třeba někdy příště), prostě některé děti uvažují jinak a pro někoho to vypadá jak problémy s chováním, ale věřte, že je to úplně jinak. Zdravím. Lenka