5.10.2004 9:52:10 Mirka, Petra 7 let, Viktorka 14 měsíců
Souhlasím
Oni ti tatínkové opravdu mnohdy ani netuší...U nás to probíhá obdobně a musím říct, že ani já netušila, co nás s nástupem do školy čeká. Ono to nejsou jen úkoly, ale kontrolovat notýsky - žákovské. Že se mají také podepisovat jsem zjistila po rozhovoru s jinou maminkou po měsíci.(Paradoxní je, že jsem učitelka - omluvou snad je, že na střední škole, kde podpisy nevyžadujeme a děti se pomalu omlouvají samy). Také jsme řešili otázku docházení do školy, kdo odvede dítě a v kolik tam musí být, aby se stačilo připravit. Musela proběhnout hádka, neboť manžel má na vše DOST času, přestože ví, že dcera se jenom v šatně zdrží poměrně dlouho, neboť posedává a nedbale se zouvá, přičemž sleduje, kdo přichází, co povídá sousedovi, kdo už z šatny odešel... Někdy šílím...Také skloubit režim, podotýkám naprosto odlišný, dvou dětí je taky náročné. Viktorka spí tehdy, když to zkrátka potřebujeme. Chudák! Neboť po škole jsou kroužky a ze mě se stává taxikář a čekatel, než kroužek skončí. Je to věčný kolotoč, při kterém sleduji vývoj dětí zpovzdáli - vše jen okrajově. U starší dcery jsem pečlivě zapisovala vše. Tuším, kolik má zubů Viktorka, proč se v noci budí nezkoumám, něco žvýká - snad to není bonbón z tašky Petrušky, co měla Péťa k obědu se někdy stihnu zeptat, manžel snad v práci dobrý a já?? Někdy je to fakt náročné. Večer jsem naprosto vyčerpaná a říkám si, zlaté časy, kdy jsme chodili jenom do školky. A taky přemýšlím, jestli to zítra stihneme a do minuty plánuji další den. Ale přesto jsem šťastná.
Odpovědět