ježura

Tak to nejste sami, koho postihlo píchavé nadělení! K nám přišlo takovéhle klubíčko bodlin asi před měsícem otevřenými dveřmi až do chodby. Ještě nemělo ani moc zoubků a sotva stálo na nohách. Teď je z něj sebevědomé půlkilové píchadlo, které každou noc funí po bytě a vymýšlí neuvěřitelné věci. ( Na bobky si naštěstí našel dvě oblíbená místa, takže ráno vím, kde uklízet.) A je strašně ukecanej! U ježka jsem to nikdy nezažila, ale tenhle chytrák normálně troubí jak dětské autíčko, kdykoliv nás na sebe chce upozornit. Nejoblíbenější místo je nejlépe na sedačce za manželovými zády, kde se rozplacatí jak kus hadru a hřeje se. Ovšem zkuste s ježkem za zády třeba kýchnout!
Ještě jedna rada: jestli má váš ježura
už víc jak 400 g, je dobré se domluvit s veterinářem a dát mu něco proti vnitřním parazitům. Ježci na ně dost trpí a je to jedna z častých příčin jejich úhynu. Je ale dobré se s panem doktorem domluvit předem, ne všichni tento prostředek vhodný pro ježky mají. My už to máme za sebou, Pícháček ani neprotestoval, jen se šklebil, protoře mu to nechutnalo. Ale piškot na zajedení to spravil. Jen když pan doktor kontroloval, jestli už má druhé zuby, citelně mu předvedl, že ano.
Držím palce, abyste vše zvládli a na jaře ježoura šťastně vypustili. (Jo a k jídlu ježourovi kupujeme konzervy pro štěňata a děsně mu to chutná.)