Máme doma ježka

... Takže jsme se rozhodli, že si ho necháme. (Samozřejmě, byl v tom i kus zištnosti :-) Neboť je přirozeným nepřítelem zmijí, které u nás bydlí, jak již bylo psáno zde.

Právě začínal podzim, sluníčka ubývalo, a Ježourek se dětem tolik líbil... /Méně už našemu psisku, které v něm ihned spatřilo zajímavý lovný objekt; ale jak se zklamalo! - ta věc tak odporně píchala!! Nelze popsat, jak se tvářilo, když ježek dostal první jídlo. Štěkotem zuřivým dalo najevo, že toto je tedy třídní nepřítel a kompetitor č. 1...! /

Naštěstí (a sama se tomu divím :o)) jsme měli hned po ruce letáko-brožuru Národního muzea o ježcích. Věděla jsem předtím pouze to, že je hmyzožravec - tedy spíše na masíčko než na jabka:) - a kravské mlíko nesmí dostávat, jelikož mu působí průjmy. Vzhledem k jeho nízké váze jsem ho tedy zkusila krmit "ježčím pseudomlíkem" (Sunar míchaný s odvarem z ovesných vloček) pomocí kapátka, do něhož se s chutí zakusoval. Na poprvé to byl úspěch. Na podruhé už mi ale mlíčko téměř plival do obličeje. Rizoto (dle brožury prý rovněž vhodná potravina) považoval za daleko jedlejší. I další pevná strava rychle mizela, objevil se i trus se zbytky hmyzu - takže bylo jasno: není to už bezbranný kojenec, nýbrž ježčí batole - byť trošku pohublé. A k batoleti si už můžeme ledacos dovolit!

Tak za prvé: Odblešení!

Leták doporučuje mrňata do 200g ušetřit Diffusilu a orthosanových či jiných radovánek, a použít "suchý dětský kartáček na vlasy". S jeho pomocí blešky vyčesat nad vodou. Ha ha ha. Prostě to nešlo. Děti už spaly, takže si ježek užil jejich vaničku, kde zbyla voda po koupání. Trošku nedobrovolně si i zaplaval, a šlo mu to docela dobře. Utopených blešek bylo určitě pár desítek. Mrně jsme pak sušili v hadříku a v teple krbu.

Pes - od kompetitora k hrdinnému zachránci

Tak si u nás Ježourek zabydlel krabici a krb, v němž se přestalo topit; potíže ovšem nastaly s jeho venčením. Mám za to, že každé zvíře se potřebuje trochu protáhnout, aby nezakrslo a nebylo nemocné a frustrované. Rodina však má značné výhrady vůči funícímu, dupajícímu, všude zalézajícímu a hlavně bobky a močku všude možně zanechávajícímu zvířátku. Problém též je, že akční bývá hlavně v době, kdy my ostatní bychom rádi spali... Plánuji pro něj výhledově nějaký pěkný noční výběh...

V současnosti se tedy venčí zejména pod širým nebem - což se mu nedávno málem stalo osudným. Při váze 25dkg nemá totiž šanci úspěšně přezimovat - stále mu schází alespoň 40dkg. Pochopitelně - při jedné vycházce zalezl do kapradí a zdrhl. Šikovně - stála jsem hned vedle. Marně jsme ho s mužem asi hodinu v dešti hledali. Bylo přivoláno psisko, to však na povel "Hledej ježka!" radostně nosilo šišku a pohazovalo si s ní do výšky. Už jsem Ježourka oplakala (nic nepomohly manželovy komentáře "Vždyť je to jenom ježek - a tohle je selekce! Chová se nesprávně, dyť se pořád schovává! Podle brožury se má chovat neomaleně, vědom si své nezranitelnosti...!" - myslel to dobře, už jsem ale viděla, jak budou děti smutný, a chtě-nechtě - Ježour už si mě prostě omotal kolem prstu :-)) Zrovna jsem vzdala hledání a lezla se ohřát do vany, když tu neomylný štěkot oznamoval nález našeho pichláče - už mimo náš pozemek - asi 100m od místa útěku. Psisko bylo tak proti své vůli pasováno na ježčího záchranáře č. 1 - sláva mu!!!

Něco málo z biologie ježků

Ježkovití patří mezi hmyzožravce, kteří jsou jednou z nejstarších skupin savců - objevili se už počátkem druhohor asi před 220 miliony let! Ježků známe asi 15 druhů, z toho u nás žijí 2: Ježek západní (toho máme doma) a východní. Západní druh je o něco větší a nejlepším rozlišovacím znakem jsou tmavé "brýle" - maska, kterou má kolem očí.

Výskyt: Řídké lesy s podrostem, především ale krajiny s křovinami, okraje obydleného území nebo parky. Ježek je aktivní převážně v noci. Dává přednost okrajovým částem vesnic a malých měst, kde nachází nejen potravu, ale i vhodné úkryty: hromady kompostu, větví, křoviny. Oba naši ježci byli zařazeni do kategorie ohrožených druhů.

Způsob života: Ježkův rok se dělí na část aktivní a na období zimního spánku, který tráví v hnízdě ze suchého listí a hrabanky. Probouzí na jaře, jakmile stoupne venkovní teplota asi na 15 °C. Proto může náhlé zimní oteplení ježky probudit ze spánku. To jim škodí, protože spotřebovávají své tukové zásoby, které budou ještě do jara potřebovat. Pokud jsou zimní teploty dostatečně nízké, "prospí" ježek zimu se silně zpomalenými tělesnými funkcemi - zkrátka hibernuje. Jeho tělesná teplota se udržuje kolem 5 °C - má jakýsi "vnitřní termostat": jakmile poklesne okolní teplota, ježek si "přitopí". Zimní spáč nemívá v dobře chráněném zimovišti problémy. Schoulí se do pevného, ztuhlého klubíčka. Jakmile se v březnu a dubnu oteplí, ježek se probouzí, zrychluje tep, dech a brzy dosáhne normální tělesné teploty 35-37 °C. V této době již spotřeboval velkou část tukových zásob a pichlavý kožich mu plandá na těle.

Potrava: Hlavně žížaly a plži, ale i jiní drobní živočichové, jako jsou kobylky či obecně hmyz, mláďata nebo vajíčka ptáků v přízemních hnízdech, ještěrky, hadi, případně uhynulá zvířata; občas i padané ovoce či semena trav. Dešťovky jsou častou příčinou vysokých ztrát ježků v silničním provozu :(

Rozmnožování: Ježek přivádí na svět 1 až 2krát ročně 2 až 10 mláďat. Březost trvá asi 31-35 dnů. K páření dochází od března do června. Mláďata udržuji s matkou kontakt při svých prvních výletech pískáním, které se podobá hlasům ptáků (možná při tom využívají i ultrazvuk). Ve stáří cca 2 týdnů poprvé opouštějí hnízdo, ale kojena bývají až do 6-8 týdnů. Pokud se rodí v pozdním létě, nepodaří se jim často dosáhnout velikosti potřebné pro úspěšné přezimování (asi 700g). Velký počet potomků zaručuje ježkům přežití (nezřídka se stává, že právě druhý vrh zimu nepřežije). Stavy obou druhů jsou však touto úmrtností poznamenány v menší míře, než-li ztrátami způsobenými nehodami na silnicích. Ježci mohou dosáhnout stáří maximálně 10 let (v umělém chovu), v přírodě asi 3-6 let.

Nepřátelé ježků: z dravců výr a tchoř, ale zejména člověk! :-(( /automobilismus; chemizace prostředí - pesticidy, umělá hnojiva, prostředky proti plžům - např. Vanish; příkopy a nekryté jímky; vypalování trávy; krajina s nedostatkem přirozených úkrytů (remízků, křovin, lesíků...).

Ale optimističtěji!! - kdy se ježka ujmout:

Rozhodující je váha: pro úspěšné přezimování musí být alespoň 650-700 gramů. Kritickým obdobím jsou měsíce říjen a listopad. Pokud v první polovině října váží mládě méně než 200g, potřebuje naši pomoc. Ve druhé polovině října je hranicí váha do 350g. V listopadu v přírodě již nepřibere a pokud má přežít, je třeba se ho ujmout.

Zazimování a odzimování: Ježka, který dosáhne 650-700 gramů, umístěte v chladném prostředí (kolem 5°C). V mrazivých dnech je také možné vynést jeho "ložnici" na 2 hodiny ven po tři dny. Upadnutí do stavu hibernace poznáte tak, že ježek zatarasí vchod a strava zůstává netknuta. Tehdy připravte ježkovi suchou nekazící se potravu (např. ovesné vločky, rozinky, granule pro zvířata), neboť v průběhu zimování se ježek občas probouzí a někdy přijme i trochu potravy. Vodu pravidelně vyměňujte. V panelákových bytech lze k zazimování použít i balkón. V tomto případě musíte zimovací bednu dobře zateplit a pravidelně kontrolovat. Pokud máte ježků víc, zazimujte je zvlášť, protože jsou to samotáři. To, že je zimování skončeno, poznáte podle 1. trusu ve výběhu. Většinou to bývá v období března a dubna. V této době vyměňte podestýlku a začněte krmit ježka běžným způsobem. Postupně zvyšujte dávku. Při dosažení váhy 600-650 gramů je možno vrátit ježka zpět do přírody. Ježka vypouštíme nejlépe k večeru za slunného počasí, zhruba v polovině dubna.

A čímže tedy toho tvora krmit???

Ježek je převážně masožravec, ale zčásti ho lze živit bezmasou stravou. Můžeme podávat libovolné maso (netučné - tedy s výjimkou vepřového, loje a uzenin) či ryby bez kostí; jako přílohu rýži či jiné obilniny, vločky, dále zeleninu, ořechy - možno i nekořeněné a málo slané či málo sladké zbytky z kuchyně - rizoto, nákyp... Občas jako mlsek kousek tvarohu, sýra, vařená vejce. /Nesnášejí neupravené mléko, tučná, slaná, uzená a kořeněná jídla, čerstvé pečivo, polévky či omáčky./ Někdy se osvědčují snad i kočičí či psí konzervy nebo granule:) Pijí vodu. Jsou tedy v podstatě všežravci jako my a není třeba pro ně extrémně vyvařovat! :-)

"Chováte" taky?

Nezůstávejte se svým chovancem sami a taky napište :o) Těším se.

(A jsem zvědavá, zda se s námi Ježour dočká jara.)

Zajímavé odkazy a kontakty:

Možná vám přijdou vhod: tel. 222 516 115, 222 511 494, e-mail: csop@ecn.cz.

Jde o kontakty na centrálu Českého svazu ochránců přírody. ČSOP prý provozuje po celé republice síť záchranných stanic a spolupracuje s dobrovolníky - chovateli ježků. (Což ale nemohu referovat.)

A nakonec: čerpala jsem (zhruba:)) z těchto zdrojů:

• www.priroda.cz/lexikon.php?detail=23
• http://www.priroda.cz/clanky.php?detail=184
• www.hvet.cz/jezek.htm
• www.gop.pilsedu.cz/vt/vt10/simova/Jezek%20zapadni.htm
• web.quick.cz/mkorinek/savci/zvirata/jezek_vychodni.html
• www.veterinarka.cz/jezek.html
• Miloš Anděra: Ježek (edice Nejsme na planetě sami), vyd. Nár. muzeum Pha, zool. odd. Nevrlý, Barnet, Jurek, Vlčková, Lebedová: Ježek a lidská péče, vyd. ČSOP Liberec