Zkušenost z benzínky

Dobrý den.

Již několik dnů přemýšlím a sbírám odvahu napsat článek o tom, co zažívám jako matka čtyři roky na mateřské, která má teď možnost chodit měsíc do zaměstnání a děti hlídá tatínek. Dnešní zážitek mne však přiměl téma změnit. Není k hlubokému zamyšlení, ale jen jako upozornění na situaci, která se Vám může přihodit, a také, jak už tu mnohokrát zaznělo, jako jakousi formu své osobní psychoterapie, neb ještě teď mi „vaří krev“.

Dnes ráno jsem byla nucena zastavit na benzínce, abych doplnila naftu, neboť již od včerejška „svítila rezerva“. Tentokrát jsem zavítala, a to zcela výjimečně, na čerpací stanici Shell Brno – Lesná. Hned po zastavení se mne „ujal“ Pán v bundě a čepici s logem firmy, a že mi „natankuje“, mám-li zájem. Musím podotknout, že první auto, které jsem řídila, byla již před patnácti lety Škoda 105, a „tankování“ mi nedělá žádné problémy, ani se ho nijak neděsím. S „obsluhou“ čerpacích stanic jsem se už také několikrát setkala, a rovněž jsem neměla žádný problém. Až dnes. Pán se nabídl, že mi dokonce umyje okna, a že můžu počkat vevnitř „v teple“. Jeho nabídku jsem přijala, a říkala jsem si, že mu dám alespoň přivydělat nějakou tu dvacku. Když jsem zaplatila a přišla k vozu, Pán ještě „pigloval“ okna a zrcátka a „cukroval“, jak je důležité dobře vidět. Do dlaně jsem mu vmáčkla kovovou minci, nasedla, nastartovala. Hm, co to? Chtěla jsem „plnou“, ale rafička ukazuje „půlku“. No nic, asi jsme si s Pánem nerozuměli. Hned při výjezdu z benziny jsme ale hledala místo, kde zastavím, a zkontroluji účet. Zastavila jsem za rohem, vytáhla účtenku – 46 litrů 1449 Kč. Proč ukazatel hlásí jen „půlku“? Nádrž má přece cca 55 litrů, a když už druhý den zela prázdnotou, tak jak je to možné? Volám manželovi. Jo, nádrž má zhruba 55 litrů. I když uvážím změnu hustoty nafty za snížené teploty, tak rozdíl nemůže být tak velký, vždyť bylo jen -1°C. Tak to vypadá, že do naší nádrže nebylo načerpáno zaplacených 46 litrů, ale nějaké byly asi načerpány do nádrže (kanystru) jiného. Co teď? Hlavou mi běželo, jak otáčím auto, jak se s Pánem dohaduji, jak vyhrožuji přivoláním policistů… Hm, co to vyřeší? A ani nevím, jak bych to dokazovala. Že by to Pánovi sáhlo do svědomí, a on už nikdy nic takového neudělal? Škoda nepřesahuje žádnou horentní sumu (i když minimálně 500 Kč pro nás není málo). Co řeknou policajti? Nic… Moje chyba. A tak vypínám výstražná světla a odjíždím. V duchu si spílám. Tak alespoň poučení pro příště. Už si nenechám „pomáhat“, případně budu obezřetnější.

Moje zkušenost nemá být vyjádření nespokojenosti s danou firmou a ani nechci kohokoliv obviňovat (teda kromě sebe), jen chci upozornit, že se taková situace může stát. Snad moje zkušenost ušetří pár peněz a nervy někomu (některé z Vás). Zdá se mi, že k tomuto „zneužití“ mají bohužel blíže ženy - řidičky.