Re: Na mateřské nemám čas popíjet

Ale ano, mám to pod kontrolou ... kdyby ne, jsem v odmašťovně ... popíjím snad od 15 let ...jindy víc, jindy míň a z 90% víno.
Nikdy jsem nepila, když jsem byla těhotná a kojila jsem. Nepiju, když mám antibiotika, když si třeba vezmu něco na hlavu ... paral. a pod. a jsem nemocná. Nepiju, když ráno vstávám do práce.
Proto si troufám psát, že to umím kontrolovat, ale prostě se mi někdy nechce.
Prostě někdy chci nemyslet a nechovat se pořád tak dokonale a prostě někdy potřebuju vypnout ... a někdy se musím cítit jako omylný člověk, protože moje rodina a všichni okolo čekají, že už NIKDY neudělám žádnou chybu, protože, podle nich, jsem těch chyb už udělala několik a stačilo - rozvod, rozchod, smrt dalšího muže, několik zaměstnání.
Na popud všech jsem se zvedla a jdu dál, ale to vyžaduje - nedělat chyby. NEJDE TO, KAŽDEJ NĚCO MÁME A JÁ MÁM TO, ŽE KDYŽ MĚ NIKDO NEVIDÍ - PIJU. A CO? JINÍ DĚLAJÍ HORŠÍ VĚCI ZA STŘÍZLIVA.
Umím nepít, naučila jsem se nekouřit. A troufnu si říct, že jednu pro vždy a po dvaceti letech to taky nebyl med.
Jsem matka samoživitelka se třema dětma, na všechno jsem dost sama a každý den vstávám s neskutečnou zodpovědností a tak, když nejsou děti doma ... piju. Uleví se mi, pustím si céda hodně nahlas, zpívám, tančím ... někdo chodí vybíjet svoje stresy do posilky a fitka, ale já nemám ráda zpocená těla kolem sebe a nářky jiných, když sama mám všeho dost a když mám čas, jsem ráda jen a jen sama.
Tři roky mám slušnou práci a žiju, podle mé matky, KONEČNĚ "normálně", i když bez chlapa.
Mám svůj byt, svoje soukromí a to, co se doma děje, když tu nikdo není, po tom je každému putna.
Proto chápu všechny, co pijí, ale právě proto nechápu všechny, co spadnou až úplně na dno a ztratí svoji důstojnost, protože možná mám štěstí, ale mám nejspíš slušný pud sebezáchovy a pak ... mnohé se ve mně zlomilo, když mi pod rukama umřel přítel, které jsem měla vážně moc ráda ... zůstalo po něm hodně otázek ... a nechci, ani vědomě a ani nevědomě, dopadnout jako on.
Aby nade mnou stála moje rodina a pořád dokola opakoval ... PROČ?????!!!!!
Žiju dva životy ... s dětmi a bez nich. A kdybych to tak nevyřešila, dávno tady nejsem.
Čeká se ode mne, že budu vzorná, na moje chyby čeká příliš mnoho lidí - bývalý manžel-otec starších dětí, otec malé, naši ... nemám kolem sebe nikoho, na koho se můžu spolehnout, jen a jen na sebe ano.
A to je někdy, skoro vždy, strašně vyčerpávající.
Už jsem dostatečně vysvětlila, proč ženy pijí? Proč piju já a nehodlám s tím přestat? Tedy, pokud se nestane NĚCO, co by mi ulevilo jinak. Ale vzhledem k tomu, že se vztahy jsem skončila a rozhodla se žít sama - bez chlapa, nevím, kdo by část zodpovědnosti za moji rodinu vzal na sebe.