Re: Nevím

Lassie, mně tohle přijde také pěkně na hlavu. Podle mého názoru není co oslavovat. Moralisti říkají, že když je člověk ve vztahu nespokojený, tak se má napřed rozejít a potom hledat někoho nového. Je mi jasné, že ne vždy je to tak jednoduché. Celkem dokážu pochopit, že si lidé už nerozumí a domluví se, že vedle sebe ještě pár let vydrží, dokud trochu nepovyrostou děti, a až si někdo z nich najde nového partnera / partnerku, že se rozstěhují.

A nejvíc jsem nemohla z toho, jak byla kdysi veliká aféra, když manžela monacké princezny nachytali s nějakou štětkou, díky tomu se ti dva rozvedli a z té štětky pak všichni byli paf a zvali ji za velké prachy na různé společenské akce. Co je tak úžasného na tom rozbít rodinu s malými dětmi?

Sama za sebe jsem hrozně ráda, že v době, kdy jsem začínala oba své vztahy, jsme byli oba nezadaní a ušetřili jsme si tudíž nepříjemnosti se zhrzenými a opuštěnými partnery / partnerkami.

Kromě toho, že je můj manžel skvělý chlap, který si žádné parohy nezaslouží, se do nevěr neženu z dalšího prostého (a možná i ne příliš šlechetného důvodu) - nechci sobě ani svému okolí zbytečně komplikovat život. Prostě jsem ráda, že jsem ráda, a nemám chuť na konflikty slovního i fyzického rázu s kýmkoli. S manželem jsme na toto téma mnohokrát zavedli řeč a víceméně se shodli na tom, že kdyby jeden z nás čistě náhodou někde uklouzl, tak bude koukat, aby se to ten druhý nedozvěděl.