Nevěra v ženských šatech

"Snažte se zdát se věrnou a já se vynasnažím vám to věřit."
(Moliére)

Slovo "nevěra" se dlouho skloňovalo především v souvislosti s muži. Současné ženy, mámy, manželky přebírají různé mužské role ve společnosti, chtějí být úspěšné, samostatné a nezávislé. Chtějí tedy být i nevěrné? Dokážou být stejně nevěrné jako muži? Proč žena volí náruč jiného muže, i když ví, že zákonitě riskuje? Jak zvládne otevřený boj se svým svědomím, morálními zásadami, s partnerem a okolím? Navzdory všem vykřičníkům a varováním existují stovky příběhů ženské nevěry, které jsou si navzájem podobné, a přesto tak odlišné.

Nevěrná z citové prázdnoty

Ivana (35), designérka, se zamyslela: "V našem desetiletém manželství není mnoho radosti. Kromě šestileté dcerky, která je zdravá a šikovná, mě spolužití s manželem příliš netěší, ani jako ženu nenaplňuje. Známe se od mých sedmnácti let, ale jako bychom si už dávno všechno řekli. Muž neustále počítá každou korunu, přestože nám peníze nechybějí, srovnává se se spolupracovníky - kdo má jaké auto, kdo staví dům, kdo kam jede na dovolenou. Divadlo nebo výlet do jiného města pro něj znamená zbytečné utrácení. Nevím, jak bych s ním mohla společně zestárnout, když už teď jsme si na míle vzdálení. Přemýšlela jsem i o rozvodu, ale kvůli dcerce to nějak vydržím, aspoň zatím.

Osud mi přivál do cesty jednoho milého pána, rozvedeného padesátníka, majitele menší městské galerie. Je úplně jiný než můj materiálně založený manžel, dá se s ním povídat o všem. O umění, literatuře, přírodě, hudbě, ale především o věcech nehmatatelných, citových. Nejdřív jsme se scházeli pouze pracovně, postupně jsme se sbližovali i soukromě. Náš vztah přerostl v lásku, hlubokou, citlivou, nezištnou. Ví, že jsem vdaná, párkrát nás doma navštívil, rychle se sblížil i s dcerkou. Protože manžel kvůli lepšímu výdělku (jak rád zdůrazňuje) často pracuje i o víkendech - bere si noční služby, Vláďa nás sem tam vezme na výlet do zoo, do kina, do lunaparku. Když jsem s ním i s malou, přemýšlím, jak by se nám spolu pěkně žilo. Jednou večer, když Lucinka usnula a manžel sloužil, se mi vyznal ze svých citů. Napsal mi báseň o lásce, že i když není naplněná, je pro něj ctí kráčet se mnou životem... Plačíc jsem se mu vrhla do náručí a bylo to naše první a poslední milování.

Už druhý rok je naším ‚rodinným přítelem'. Každé ráno dostávám povzbudivé a láskyplné SMSky, kupuje mi malé pozornosti, ale řekla jsem mu, že dokud budu s manželem, tak s ním sexuálně žít nemůžu, i když po něm samozřejmě toužím. Nevím, co přesně se myslí nevěrou. Fyzicky jsem byla nevěrná jen jednou, duševně jsem však nevěrná už druhý rok."

DEFINOVAT NEVĚRU JE SLOŽITÉ. V každém vztahu jde o čistě individuální záležitost. Obecně se definuje jako milostný poměr s jinou osobou, než je ta, se kterou žijeme v manželském svazku. Za nevěru můžeme považovat flirt, nezávazné dobrodružství, virtuální vztahy, sexuální nevěru jednorázovou nebo opakovanou, plnohodnotný vztah naplněný citově i sexuálně.

Žena, jako tvor vysoce emotivní, potřebuje být stále milována a potřebuje lásku i rozdávat. Pokud se to neděje, cítí se nespokojená. Přirozeně pak začne hledat možnosti, jak a kde své emoční potřeby uspokojit a naplnit. Nechce se smířit s prázdným vztahem, z něhož vyprchala touha po vzájemné blízkosti tělesné i duševní, vybuduje si vlastní svět, do něhož utíká.

Silviin příběh je trochu atypický. V čerstvém manželství ještě předpokládáme závan svěží lásky, vzájemné náklonnosti, která nevyprchala. Nový partner na ni zapůsobil tak silně, že sama překvapeně zjistila, po boku jakého muže by si přála stát v reálném životě.

NEVĚRNÁ Z OKOUZLENÍ

Silvie (30), učitelka, vzpomíná: "Uběhly sotva dva roky od svatby a já jsem dostala nabídku vycestovat na půlroční jazykovou stáž do Anglie. Manžel nebyl z mého odjezdu nadšený, ale protože jsme zatím neměli děti, souhlasil. Náš profesor fonetiky byl 45letý svobodný muž, úžasně společenský, vždy dobře naladěný, udržovaný, voňavý, a (což mě okouzlilo nejvíc) neskonale moudrý a inteligentní. Na první pohled jsem se do něj platonicky zamilovala. Nevysvětlím vám jak a proč, ale stala jsem se nejčastější návštěvnicí jazykové laboratoře, kam jsem zpočátku chodila kvůli nácviku poslechových cvičení, postupně mi však stále více docházelo, že podvědomě vyhledávám jeho společnost. Bylo nádherné dělat chyby, aby mě co nejvíc opravoval. Když se ke mně v jazykové kabince přiblížil, cítila jsem se atraktivně, žensky, jako by patřil jen mně. Úplně jsem zapomněla na manžela, jeho telefonáty mi připadaly povrchní, negativní, šedé, pořád jen nadával, co všechno je v bytě potřeba udělat a jaké jsou s tím problémy.

Asi po dvou měsících mě Ian při zamykání jazykového kabinetu pozval do kavárny vedle školy. Bylo tam hodně spolužáků z kurzu, přidali se k nám, žádný rozhovor ve dvou se nekonal. Další týden své pozvání zopakoval, ale to už jsme byli sami. Navrhl, abychom zašli k němu domů na skleničku červeného vína. A tenkrát se to stalo. Nevím, zda jsem ho vyprovokovala já, nebo mě svedl on, ale skončili jsme v mileneckém objetí. Zamilovala jsem se jako šestnáctiletá žába a nemohla si pomoct. Následující týdny pro mě byly nejkrásnějším obdobím a zároveň velikým utrpením. Tloukly se ve mně pocity štěstí s výčitkami svědomí vůči manželovi. S Ianem jsme se den ode dne více sbližovali. Uměl mi udělat radost kytičkou, malou pohlednicí s vyznáním, bonbonkem ve tvaru srdce. Prožívala jsem něco, co jsem s manželem nikdy nezažila.

Rozloučili jsme se s tím, že se rozvedu a přijedu za ním do Anglie. Střet s realitou doma byl samozřejmě krutý. Manželovi jsem naivně všechno vylíčila. Zuřil, rozvod mu připadal jako samozřejmý krok, dokud se do toho nevložili rodiče. Výčitky, výstrahy, poučení, rady do života, všechno možné, nesouhlasili jen s naším rozchodem. Manželovi se v hlavě všechno rozleželo a začal mě prosit, ať ho neopouštím, že jsem jeho osudová láska, že mi vše odpustí. Ianovy e-maily a telefonáty postupně řídly, chtěl, abych si věci kolem manželství dala do pořádku sama. A já jsem na všechno, co se se mnou dělo, byla skutečně sama.

Zůstala jsem s manželem dodnes, i když není takový formát, že by mi mou nevěru občas nepřipomněl. Dojde-li k hádce, poznamená - měla ses se mnou rozvést! Neměla jsem dostatek sil, abych odešla za láskou do neznáma, ale ničeho nelituji. Nyní jsem dostatečně silná, abych s láskou vychovávala malého synka, a co bude dál, neřeším. Musím přiznat, že ještě stále mám v srdci malé prázdné místečko, které mohl zaplnit ‚muž mých snů'. Nestalo se. Ale asi je vše tak, jak má být."

Psychologové se shodují, že ženy nejčastěji podléhají CITOVÉ NEVĚŘE.

Příčiny mohou být různé:

1. Intenzivně prožívaný pocit samoty vedle oficiálního partnera, citová deprivace.
2. Nevyvážený oficiální vztah, ženě chybí respekt a úcta partnera.
3. "Jiný" muž si ženu najde sám, a ačkoli ona není v původním svazku nespokojená, zamiluje se.
4. Délka vztahu a celkové "vyhoření" společných aktivit, zájmů a témat.
5. Po letech již odlišný hodnotový žebříček partnerů, žena hledá někoho na stejné "vlnové délce".

Někdy se žena pro mimomanželský vztah rozhodne z racionálních důvodů. Manžela má ráda, rozumí si s ním ve všech směrech, oceňuje, že je živitelem rodiny a dobrým otcem. K životu však potřebuje určitou míru vzrušení. Vztah s milencem doplňuje něco, co už z manželství vyprchalo. Svůj poměr samozřejmě tají a rodina pro ni zůstává na prvním místě. Za milence si většinou volí šťastně ženatého muže, se kterým uzavře jakousi "kamarádskou" dohodu.

NEVĚRNÁ Z TOUHY PO KRÁSNÉM MILOVÁNÍ

Dana (32), hudebnice, přiznává: "Hraji v našem městském orchestru už od dětství, hudba se stala mým koníčkem a prací zároveň. Celý rok jsem vzorná hospodyně, máma, chápající a trpělivá manželka, žiji v podstatě klasickým způsobem rodinného života. Manžel je pracovně maximálně vytížený, po patnácti letech našeho spolužití jsme si na sebe zvykli, známe své klady i zápory, žádná velká vybočení z nudné reality se nekonají. Až na jedno! S orchestrem navštěvujeme velký jarní hudební festival na druhém konci republiky, na který se jednou za rok neskonale těším. Proč? Hudba se nese celým městem od rána do večera, přijíždějí hudební tělesa z různých zemí, lidé se setkávají, srdečně si povídají, diskutují a baví se. Před třemi lety jsem se celkem nenápadně sblížila s jedním kolegou, také violoncellistou, naše rozhovory neměly konce, ovládla nás absolutní vlnová harmonie. Po několika drincích jsme se v hotelovém výtahu začali vášnivě líbat. Nemohli jsme se jeden druhého nasytit. Po krásném milování na pokoji jsme byli oba trochu šokovaní, co se to s námi vlastně stalo. Ani jeden s ničím podobným nepočítal. Tolik opojení a něhy! Nezapomenutelné! Žijeme každý svým manželským životem stovky kilometrů od sebe a jedna noc za rok patří jen nám. Jsem zvrácená? Hnusná? Podvodnice? Ať mě kdokoli odsoudí, ten vzácný okamžik nepopsatelné sexuální blízkosti s mužem X si nenechám vzít. Dokonce si myslím, že by si každá žena při tom neustálém koloběhu práce, rodiny, domácnosti a možná i ubrblaném manželovi něco podobně výjimečného zasloužila."

NEVĚRA ČISTĚ SEXUÁLNÍ, na rozdíl od nevěry citové, je ženami praktikována méně. Nemluvíme o "sběratelkách skalpů", ale o běžné současné vdané ženě. Sexuální důvody ženské nevěry jsou následující:

1. Partneři mají v intimním životě rozdílné potřeby.
2. Žena nepociťuje dostatek signálů, že je pro manžela přitažlivá.
3. Žena je manželem odmítána.
4. Vázne kvalita sexuálního výkonu muže.
5. Nedostatek projevů lásky v rámci milostné předehry.
6. Oživení nudy a stereotypu v manželské posteli.
7. Nedostatek předcházejících zkušeností a touha po novém "poznání".

NEVĚRA JAKO ODPLATA - forma pomsty ženy, kterou podvedl manžel. Potřebuje si vyrovnat "skóre" a pozvednout vlastní ženské sebevědomí. Zraněná, bez ohledu na své morální zásady, vykročí na dvojí cestu existence, jen aby s manželem "zúčtovala". Pokud se jí milenecký poměr "podaří", většinou si dokáže život korigovat bez toho, aby trpěly děti a rodina. Často se však plánovaná pomsta může zvrtnout v ženin neprospěch, jako v Evině příběhu.

NEVĚRNÁ Z POMSTY

Eva (33), asistentka ředitele, líčí: "Když jsem zjistila, že mě manžel podvádí, zhroutil se mi celý svět. Týden jsem v noci plakala a potom jako by mě něco nakoplo, utřela jsem si slzy a usínala s myšlenkou na pomstu. Když může on, můžu i já, řekla jsem si. Už delší dobu mi nadbíhal kolega z vedlejší kanceláře, pohledný ‚sympaťák' s chlapeckým úsměvem. Konečně jsem se od něj nechala pozvat na večeři. Manžel byl zrovna na ‚služební cestě', jak veřejně maskoval svůj pobyt s milenkou, mámu jsem poprosila o pohlídání dětí. Čínská restaurace, výborné jídlo, dráždivá témata a trochu promile alkoholu v krvi byly perfektní předehrou k mému naplánovanému a promyšlenému ‚činu'. Ve chvíli, kdy mě ještě mezi dveřmi svého bytu začal vysvlékat, jsem si vzpomněla na manžela. Moc jsem si přála, aby mě v této situaci viděl, aby cítil bolest. Po rozpačitých objetích a marné snaze vydolovat aspoň průměrnou vášeň jsem se hystericky rozplakala. Vynadala jsem nic netušícímu kolegovi, že je stejně odporný jako všichni chlapi, jako můj muž, který se právě někde ‚válí' s jinou. Chovala jsem se nepříčetně, nepochopitelně, má ‚pomsta' se mi pořádně vymkla z rukou. Nedokázala jsem být nevěrná jen proto, že mě podvádí můj manžel."

Statistické studie zakládající se na výpovědích respondentů uvádějí, že muži podvádějí o něco víc než ženy. Psycholog David Holmes z Manchester Metropolitan University tvrdí, že je to zkreslený pohled. "Muži totiž rádi přehánějí, ženy zase víc lžou a ve skrývání svých tajných románků jsou mnohem šikovnější," objasňuje Holmes a dodává: "Ženy, tak jako muži, podváděly vždy. Je to logické, někdo musel vyvažovat počet nevěrných mužů. V posledních dvaceti letech se počet nevěrných žen dramaticky zvýšil. Ženy začaly pracovat ve stejné míře jako muži, staly se finančně nezávislými a změnily se i sociální postoje, které jim umožnily setkávat se s jinými muži a prožívat s nimi milostné vztahy."

NEVĚRNÁ NA JEDNU NOC

Mirka (36), žurnalistka, vypráví: "Byla jsem v redakci nová, takový ‚benjamínek', kolegové mi nadbíhali, ale vždy více méně v humorném tónu. Věděli, jak zbožňuji jednoho populárního herce, tak mě postavili před hotovou věc. Večer, tam a tam, máš interview s tvým idolem. Byla jsem už vdaná, s tříletou dcerkou, neměla jsem potřebu hledat dobrodružné vztahy mimo manželství. Mé setkání se slavným mužem ale mělo nečekaný konec. Od prvního okamžiku naší schůzky byl galantní, šarmantní a vůbec - úplně mě dostal svými názory na život i svým klidným, rozvážným vyprávěním. Manžel souhlasil, že se mohu po představení zdržet s partou, byly se mnou také dvě kolegyně z práce. Ani nevím jak, ráno jsem se proudila v jeho bytě a nemohla uvěřit, že já, Popelka, ležím vedle nádherného prince, se kterým jsem prožila vášnivou noc. Nejedna žena by mi tuto romantickou chvíli určitě záviděla. Romantika se náhle vytratila s otázkou, jak se dostat brzy ráno domů a co bude dál. Stroze mi objednal taxík, vyměnili jsme si telefonní čísla. Začalo mi docházet, že jsem se úplně dobrovolně stala jen další ‚čárkou' na jeho seznamu milenek. Návrat domů a pohled do očí manželovi nebyl jednoduchý. Nevím, co si myslel, ale přijal moji verzi, že jsme se ve společnosti bavili až do rána. Co se tehdy ve mně odehrávalo, mohu jen těžko popsat, vím, že jsem ztratila hlavu, ale ustála jsem to. S manželem jsme se k té noci nevraceli, nesu si své tajemství jako zvláštní vzpomínku na bláznivé mládí. Nikdy bych mu o tom neřekla, proč ho zbytečně zraňovat. Sama jsem se musela vyrovnat se svým svědomím, což jsem i udělala. Žijeme pěkný rodinný život a vážím si toho mnohem víc než před několika lety."

Podle vyjádření psychologů, pokud se žena rozhodne pro nevěru nebo se jí prostě přihodí, měla by se ji pokusit zvládnout "rozumně", neničit hned relativně dobře fungující manželství, neutíkat s kufrem za milencem s naivní představou, že vztah s ním po čase neupadne do stejného stereotypu jako s jejím současným manželem. Nevěra není důvodem k rozvodu, ale rozvrat manželství pod vlivem nezvládnutí nevěry už dostatečným důvodem být může. Rozhodnutí "být nevěrná" s sebou přináší plusy i minusy, které by si každá žena měla uvědomit dřív, než se probudí v posteli cizího muže.

Ano, budu nevěrná, protože:

• si potřebuji zvýšit sebevědomí,
• potřebuji cítit, že jsem žádaná a obdivovaná,
• toužím po vášnivých mileneckých polibcích a objetích,
• chci výborného sexuálního partnera,
• utíkám z nudného partnerského vztahu,
• miluji romantické chvíle,
• mám už po krk partnerských neshod,
• si chci vyzkoušet, jestli "na to mám".

Ano, budu nevěrná, ale počítám s tím, že:

• ohrozím fungování partnerského vztahu,
• ohrozím fungování rodiny,
• budu mít výčitky svědomí,
• budu muset lhát a vymýšlet si,
• začnu odmítat sex s manželem,
• milenec se vytratí a manžela mohu úplně ztratit.

DŮLEŽITÉ: I přes benevolentnější postoj společnosti, i některých manželských poradců, nezapomínejme, že věrnost stále zůstává jednou z nejzákladnějších hodnot patřících k manželství. Ať už nás k nevěře vede cokoli, v žádném případě by tím neměly trpět děti, dospělé děti nevyjímaje. I pro ně je totiž vztah rodičů často posvátnou a nedotknutelnou záležitostí.

Článek je z lednového čísla časopisu MÁMA a já. Obsah čísla najdete zde.

Objednejte si v průběhu ledna 2010 předplatné časopisu MÁMA a já na jeden rok a získejte automaticky dáreček - kousátko jablko zn. The First Years.