Citová ordinace: Mám obavy z manželových přátel

Mám trochu rozpačitý pocit z manželových přátel. Jde o to, že manžel má ještě z doby, kdy chodil na střední školu, partu několika kamarádů, se kterými chodí na pivo a zahrát si fotbálek. To mi vůbec nevadí, naopak jsem docela ráda, že má i svoje zájmy. Já také pořád nesedím doma.

Jenže teď se situace změnila. Dva z jeho kamarádů se rozvádějí, další je trvale single a má pověst celoživotního donchuána. Teď si naplánovali týden pánské jízdy, a já začínám mít nepříjemný pocit ze všech těch siláckých řečí, které vedou, včetně narážek na „baby“. Mám strach, že se mezi ně manžel, táta dvou dětí, bude snažit „zapadnout“ – už teď začíná být protivný, když oni vyrazí po fotbale někam na „tah“ a on ví, že musí ráno vypravit děti do školy, protože já mám noční… Bojím se, aby se nedal „zpracovat“.

Vážená paní, dovolím si zformulovat odlišný dotaz na obdobné téma: Mám trochu rozpačitý pocit z toho, že manžel nemá žádné přátele. Kdysi na střední škole se mi to líbilo. Byli jsme „jen ty a já jinak to možné už není“. Docela fajn to bylo i v době, kdy děti byly malé. Jenomže děti rostou a nic se nemění.

Jsem doma zavřená jako v klášteře. On nikam nechodí. Když jdu výjimečně někam já, komentuje to předpotopními úvahami na téma „máma od dětí má být s nimi doma a nikde nelítat“. Začínám mít nepříjemný pocit, že si jdeme už trochu na nervy. Kdyby aspoň občas zašel na to pivo. To on ale ne. Pivo sice musí být, ale v ledničce. Otevře si jedno nebo dvě večer k televizi. Nedávno jsem mu řekla, že se bojím, protože má raději TV, křeslo a pivo než mne. Nechápal, o co jde. Jenom se zmohl na odpověď „vždyť mi to pivo nosit nemusíš, jezdíme pro něj do supermarketu spolu.“ SPOLU, pořád SPOLU... Někdo si pomyslí, že se rouhám, ale všeho moc škodí. Chci být někdy také sama. Nemám žádného milence, ale když vidím, jak mě vlastně hlídá a ještě si přitom připadá jako výkvět manželských ctností, tak mě napadá ledacos. Ještě na dokreslení jeho chování a „pomáhání“: Ráno docela rád a ochotně vypraví děti do školy. Má to ale podmínku.

Musím být u toho i já. Kdybych byla „jenom doma“ a třeba ještě spala, tak to by nešlo... Bojím se, abych se nedala zpracovat rozvedenou kamarádkou, která muže dost střídá. Byla u nás jednou na návštěvě. Manžel si víc návštěv nepřeje. Nesnáší ji.

Tak jí volám tajně, když je v práci.

To je druhý extrém. Popisuje tzv. uzavřené manželství. Váš dotaz naopak nabízí obraz tzv. manželství otevřeného. Třetí variantou je manželství volné. Partneři se sice starají společně o děti a dle dohody se oba podílejí na domácnosti, ale jinak si žijí každý zcela po svém. Rizikové jsou všechny tři varianty, neb každé partnerské soužití je dřív či později hazard. Ve vědě o manželství se ovšem považuje za prokázané, že nejmenší riziko rozpadu soužití je v případě manželství otevřeného. Naopak největší ohrožení přináší tzv. „volný vztah“. To je v souladu s morálním či etickým očekáváním.

Háček je v tom, že v uzavřeném vztahu se objevuje velmi výrazná nespokojenost jednoho z partnerů. Obrazně řečeno, může to být tanec na Titanicu v době, kdy kry již jsou na dohled. Dalším typickým problémem uzavřeného vztahu je rozdílná míra závislosti muže a ženy.

Ten, jemuž na zachování daného soužití více záleží, se stává závislým jak na druhém, tak i na kýženém stylu soužití.

Nadměrná závislost směřuje zákonitě ke komplikacím. Je to ne polovina, ale odhaduji tak 80 % budoucí problematické prognózy vztahu. Přes své relativně liberální postoje rozhodně nejsem příznivcem alkoholických „tahů“ otců rodin s kamarády s tzv. vyřešenou minulostí. Nic proti tomu, pokud se to děje třeba i pravidelně, vždy jen jednou za rok po setkání bývalých spolužáků. Jinak všeho moc škodí. A „moc“ je i zdánlivé „ne moc“.

Není důvod, proč byste podobný postoj měla manželovi tajit. Na druhé straně v psychologii byla opakovaně ověřena „tendence splnit předpověď. Buďte proto opatrná v proklamaci katastrofických vizí o tom, jak onen donchuán stáhne vašeho muže do bahna velkoměsta. Platí: Neruš, co funguje! Když v rámci otevřeného soužití vše přijatelně funguje, neprosazujte změnu. Uvedená „protivnost“ vašeho muže nemusí vyplývat z jeho touhy po absolutní volnosti. Může být sycena i obavami právě z vašeho postoje, nálady a opakujících se litanií. S lehkou ironií lze říci, že i od rodinné pohody si někdy člověk potřebuje odpočinout.

Suma sumárum, v kontaktu s kamarády z mládí nemusí jít o žádné postranní úmysly. Bývá to především trocha nostalgie, „chlapského souznění“, a navíc jde o jakýsi ostrov svobody v moři očekávání a povinností. Pokud bych měl vsadit na pozitivní perspektivu manželství popsaného v druhého dotazu, nebo na totéž u vás, volím vás.