Strach z intimity

Jaké můžeme zachytit signály napovídající, že by mohlo jít o skutečný strach z vazby?

• JEŠTĚ JSEM NENAŠEL TU PRAVOU
  Mirkovi bude za pár měsíců čtyřicet. Je to docela pohledný, v práci úspěšný a víceméně spokojený člověk. Jen pořád single. Když se ho na tohle téma někdo zeptá, má pohotovou odpověď: „Ještě jsem nenašel tu pravou.“ Tahle věta by mohla být varováním pro všechny, kdo se do někoho takového právě zamilovali. Pravděpodobnost, že jedinec v tomto věku ještě nepotkal protějšek, se kterým by si „sedli“, není moc velká (i kdyby vztah nakonec nevydržel). Mezi čekateli na „velkou lásku“ je spousta lidí, kteří nejsou ani tak romantičtí nebo naivní, jako spíš žijí v zajetí strachu z blízkosti. I velkou lásku sem tam zkalí špatná nálada, konfl ikt nebo trocha nudy. To, co považují ostatní za běžnou vztahovou nehodu, vidí Mirek jako důkaz, že to není pravá láska. Takže rychle pryč.
• EMOČNÍ STAŽENÍ Typické pro lidi, kteří nechtějí připustit blízkost, je urputná snaha nenechat se „vtáhnout“ do emocionální blízkosti. Snad někdy na počátku vztahu, ve fázi dobývání, se může nějaký ten cit projevit, ale jakmile je vztah trochu intenzivnější, následuje emoční stažení. Partner s vámi sice fyzicky je, ale tím to také končí. Vyjádření jiných než negativních (po)citů byste se od něj těžko dočkali. Vnitřní distance vede k tomu, že se druhý partner cítí trvale odstrčený.
• ÚTĚK DO PRÁCE NEBO KE KONÍČKŮM
  Ne tolik nápadnou, ale přesto velmi účinnou taktikou, jak si držet partnera od těla, je ponořit se naplno do práce nebo se věnovat koníčkům, které spolykají spoustu času. Obzvlášť v případě velkého pracovního nasazení je pro partnera těžké nějakým způsobem upozornit na to, že „čeho je moc, toho je příliš“. Podobně jako v případě života s workoholikem především proto, že pracovitost je nezpochybnitelná pozitivní hodnota. Pro strach z intimity je charakteristické, že práce nebo koníček mají jasnou přednost před partnerem. Trvale.
• PROSTOROVÁ DISTANCE
  Lidé, kteří se nechtějí pouštět do bližších vztahů, nezřídka používají i další taktiku: volí si partnery, se kterými se z objektivních důvodů nemohou vídat často. Typické je navazování známostí přes internet, pokud možno s někým ze vzdáleného města, ještě lépe z ciziny. Podobně atraktivní bývá partner - cizinec, u kterého je jen otázkou času, kdy opět zvedne kotvy a přesune se jinam. Spadat sem může i opakovaná volba zadaného partnera.
• EROTICKÁ ODTAŽITOST
  Další účinnou metodou, jak udržet ve vztahu distanci, je omezit nebo úplně přestat s partnerem sexuálně žít. I když třeba na počátku vztahu oba partneři prožívali vášnivý sexuální život, jakmile to začne vypadat na skutečný vztah, následuje ochladnutí. V tu chvíli se může partner dočkat krásných vět jako: „Já tě přece miluju, ale v posteli už to mezi námi nějak neklape.“ Jsou ovšem i lidé, kteří neodmítají sex jako takový, ale vyloučí z něj jakoukoliv emocionální blízkost.
• NEVĚRA NEBO ZAMLČOVÁNÍ
  Poměrně často se lidé, kteří mají strach z blízkého partnerského vztahu, snaží sami sobě dokázat svou nezávislost tím, že jsou partnerovi nevěrní. To jim dává pocit, že mají od vztahu odstup, že když si z něj „odskočí“, mohou z něj koneckonců i docela snadno vyskočit úplně. Někdy k nevěře „sáhnou“ pro druhé překvapivě ve chvíli, kdy se s partnerem/partnerkou stěhují do společného bytu, těsně před svatbou, když partnerka otěhotní, prostě v situaci, kdy reálně hrozí, že vztah získává hlubší rozměr. Ostatně nevěra někdy bývá i prostředkem, jak vztah ukončit, když už se cítí v úzkých. Do stejné kategorie patří zamlčování vztahu před přáteli nebo příbuznými.
• STANOVOVÁNÍ PEVNÝCH HRANIC
  Odstup a pocit kontroly nad intenzitou blízkosti se dá získat také tím, že partnerovi stanovíme pevné hranice a mantinely, ve kterých se smí pohybovat. Patří sem prohlášení typu: „Ona zpočátku dost tlačila, ale promluvili jsme si. Jasně jsem jí řekl, jaká jsou pravidla, jinak končím. Teď máme jasno, že se do jednoho bytu stěhovat nebudeme. Každý z nás chce mít svůj klid.“ Představa, že by měli být s partnerem napořád, člověka, který trpí strachem z blízkého vztahu, děsí. Partneři ovšem mají oprávněný pocit, že jsou z jejich života vyloučení.
• ODSTRKOVÁNÍ PARTNERA
  Další často používanou a nutno podotknout, že velmi úspěšnou strategií, jak se uvolnit z domnělého sevření ve vztahu, je odstrkování partnera. Stačí se důsledně chovat tak nepříjemně, aby se partner nakonec raději stáhnul sám, anebo rovnou odešel. Zisk je jasný: volnost a pocit, že „to bylo přece od začátku jasné, že tenhle vztah neměl smysl. Zase jednou se ukázalo, že je dobře se do vztahu moc nepokládat, jinak by mi teď bylo hůř.“ Tento způsob chování nastupuje často v situaci, kdy je vztah ve skutečnosti docela dobrý a partner nemá žádné nápadně negativní stránky, které by umožnily ze vztahu snadno vycouvat. Díky této strategii padne „vina“ na něj.
• JEN ŽÁDNÉ PLÁNY
  Dalším běžným způsobem, jak si držet partnera od těla, je vyhýbání se jakýmkoliv společným plánům do budoucnosti. Právě spřádání plánů (a nemusí jít jen o svatbu a děti) je jedním z hlavních pojidel vztahů. Nedá se žít navěky jen z pohledu do partnerových očí, je dobré mít i společné cíle, na kterých se mohou oba podílet. Jestliže od partnera na otázku po společné dovolené opakovaně uslyšíte „kdo ví, co bude v létě,“ zbystřete.

KDE HLEDAT PŘÍČINY STRACHU Z INTIMITY?

Mezi lidmi, kteří trpí strachem ze vztahu, je mnoho těch, kdo v útlém dětství zažili přílišnou anebo naopak hodně nedostatečnou péči svých rodičů. Často mívali jako děti pocit, že je rodiče nadmíru dirigují, že nemají dostatečnou volnost, že se nemohou bránit stálému mentorování. Zároveň si nesou pocit, že jim blízcí lidé ve skutečnosti nerozumějí a že je po všech stránkách bezpečnější svoje pocity skrývat.

Dalším obvyklým zdrojem potíží jsou zážitky z traumatizující ztráty někoho blízkého v dětství. Ať v důsledku úmrtí, nebo třeba těžkého rozvodu rodičů, i tady může být počátek snahy raději si k sobě nikoho nepustit.

Špatné a nezpracované zkušenosti z předchozího partnerského vztahu (anebo rovnou několika) mohou člověka vážně poznamenat na celý další partnerský život. V dalších vztazích se snaží udržovat bezpečný odstup.

Na strachu ze vztahu se může podílet i strach ze zodpovědnosti, kterou jedinec vnímá jako zásadní omezení vlastní svobody.

Vlastní nejistota, pocit, že nejsem dost dobrý, aby mě někdo mohl milovat takového, jaký jsem, může být dalším zdrojem strachu z intimity. Proto je třeba hrát někoho jiného. Taková hra je ale vyčerpávající a nedá se dlouhodobě vydržet.