Partnerský vztah: 5 věcí, na které nezapomínat, i když jsme rodiči

Tento týden jsme strávili s mým partnerem children-off week :-), stejně jako každý rok. Odjeli jsme do krásné přírody v blízkosti Hostýnských vrchů, polovinu času jsme trávili prací na sobě a vzděláním - zúčastnili jsme se kurzu Respektovat a být respektován manželů Kopřivových, ne poprvé a určitě ne naposledy (mimochodem vřele doporučuji všem rodičům usilující o partnerský a respektující způsob výchovy, ale to už by bylo téma na jiný článek), druhou polovinu času jsme obyčejně randili a dávali si prostor pro náš vztah.

Včera právě u jedné randící večeře jsme přemýšleli nad tím, proč většina vztahů se s příchodem dětí tak změní, doslova zamrzne. Napadlo nás 5 věcí, které nám pomáhají neupadnout do všedního stereotypu a poctivě je dodržujeme. Je nám jasné, že bez nich bychom zamrzli také. Tak tady jsou... ;-)

1. Čas jen pro nás dva

Děti vztah změní, to je jasné. Speciálně malé děti, které mají neodkladné potřeby a jsou na nás závislé, je jisté, že společně trávený čas omezí. Proto je pro nás snadné vztah přehodit na kolej, která zdaleka není první.

Přitom je potřeba si uvědomit, že děti tady máme "půjčené" opravdu jen na malou chvíli a pokud po dobu jejich růstu a dospívání zapomeneme na své vztahy, tak se pak nemůžeme divit, že jen co děti "vyletí z hnízda", první, co řešíme, jsou rozvodové papíry.

Rodičovství NENÍ zárukou štěstí! Můžeme to vidět u každého páru, kterému vztah nefunguje, ale pořídí si dítě právě proto, aby fungoval. Samozřejmě, že to takhle nejde.

Dítě je dar, životní bonus, který dostaneme. Mít dítě je svým způsobem velké poslání, ale i když jej máme na celý život, tak naplňuje jen část našeho života.

Svým dětem ukazujeme cestu, kterou jednou půjdou při hledání svého partnera, a proto stojí za to na svém vztahu pracovat a pěstovat jej tak jako cokoli jiného, co chceme, aby nám rostlo a fungovalo.

Tip: S Jirkou si děláme pravidelná rande, vlastně minimálně jednou měsíčně je malá u babičky a my máme čas jen pro sebe. Jednou ročně pak na týden vyrážíme jen sami dva někam do přírody (téměř vždy to spojujeme i s nějakou vzdělávací akcí - příjemné s užitečným :). Přijedeme odpočatí, nabití novou energií a láskou a je to plus pro nás všechny, protože Adélka to samozřejmě cítí a vrací nám to zpátky.

S dětmi je velmi snadné zapadnout do stereotypu, kdy se veškerá komunikace smrskne jen na "Co děti? Co je potřeba nakoupit a zařídit? Co budeme dělat o víkendu?" Tenhle stereotyp, tohle kolečko, ve kterém se motá většina párů, je spolehlivý ZABIJÁK VÁŠNĚ, PARTNERSTVÍ, SPOLEČNÉ ŽIVOTNÍ NÁPLNĚ.

Naše pravidlo je, že ve chvíli, kdy jsme bez dítěte, mluvíme jen o NÁS, o tom, co by kdo chtěl, o tom, co nás baví, o snech a plánech (říkáme tomu občas "snové schůzky", protože přitom dost často vymyslíme plány pro uskutečnění našich společných snů :), a je jedno, jestli se jdeme jenom projít, sedíme v kavárně, čajovně nebo restauraci, ležíme v letním kině nebo na pikniku v parku. Chvilka pro vztah se dá najít vždycky, ostatně večer, když děti spí, se taky nemusíme svalit k televizi, že? :)

2. Čas pouze pro sebe

Nesmírně důležitý čas pro nás pro oba. Je jasné, že každý v životě máme jiné preference, i když nás spojuje nějaká společná životní cesta, naše zájmy se často liší. Já miluju balet a tanec, ale mému partnerovi to nic neříká. Byla by naprostá hloupost mu neustále vyčítat: "Ty se mnou nikdy nejdeš do divadla!"

Tak stejně naopak já nepůjdu na fotbal, jen proto, abych mu udělala radost a dvě hodiny tam otráveně seděla a čekala na konec. Je to jako bych po rybě chtěla, aby vyšplhala na strom. To nás nenapadne, ale po svých partnerech tohle často chceme.

Dělat věci, které máme rádi, jít se svými přáteli, vypnout hlavu, nabít se a přinést domů novou energii, to je účelem! Nedávno jsem někde četla, že nejlepším dárkem pro rodinu je maminka, která má uspokojeny své potřeby, protože pak má kapacitu pro potřeby ostatních. Yes!!! Pro tatínky to platí taky. :)

3. Rosteme společně

Pro náš vztah je důležité vzdělání, resp. sebe-vzdělání a sebe-rozvoj po všech stránkách, objevování našeho potenciálu nejenom jako dvou osobností, ale taky jako partnerů. A po 12 letech je to už docela slušný materiál. :)

Čteme knížky, absolvujeme různé tréninky a workshopy, buď každý sám, podle toho, co nás zrovna zajímá nebo společně, třeba rodičovství nebo partnerství je dost často naším společným zájmem. Proč asi? :)

Je potřeba si uvědomit, že stejně jako dítě, partner(ka) je druhým nejbližším člověkem, kterého u sebe máme, a nastavuje nám úplně stejné zrcadlo jako dítě. Partner(ka) je také mým učitelem, a stejně jako u dítěte, buď se můžu 18 let protrápit, prohádat anebo to můžu vzít za opačný konec a navzájem se posunovat ke svému vlastnímu růstu a zlepšování se.

4. Mluvím, mluvíš, mluvíme...

Shrnout komunikaci do pár vět není vůbec lehké a ani to nejde, i tak je tenhle článek dlouhý ažaž. :) O společné komunikaci nejspíše natočíme video, protože se to do pár řádků opravdu nevměstná. Ale...

Já pocházím z rodiny, kde hádky byly na denním pořádku a vím přesně, co se děje uvnitř dítěte, když se jeho rodiče, které má OBA STEJNĚ RÁD, neustále hádají. Hádka nikdy nikam nevede a bere dítěti pocit bezpečného domova.

To, že mé dítě nebude svědkem hádek, bylo mé rozhodnutí dlouho předtím, než jsem vůbec o dítěti uvažovala a jsem ráda, že toto rozhodnutí bylo tak pevné a vydrželo.

Tip: S Jirkou se samozřejmě častokrát neshodneme, nejsme z nějakého amerického seriálu a nemáme věčně úsměv o ucha k uchu. :) Z velké většiny za to může únava nebo prostě jenom "emočně bouchnem", protože byl náročný den. Však to jistě znáte...

Dodržujeme ale pár pravidel:

• řešíme to s odstupem - jednoduše emoce necháme chvíli vychladnout, častokrát se stačí jen vyspat a je po emočně vypjaté chvíli, obzvláště když jde o nějakou maličkost, což jde většinou, že???
• případný konflikt nebo neshody řešíme spolu, nikdy ne před dítětem - NIKDY! Přes to nejede vlak.
• vyhýbáme se vyčítkám jako "ty nikdy, ty pořád, ty zase..." - v dětství jsem slyšela své rodiče si vyčítat neustále i 20 let staré věci!!! Už tenkrát jsem to nechápala.
• někdy stačí jen "promiň" - ano, omluvit se! Jak jednoduché a přitom někdy tak těžké pro ty naše ega, viďte?
• spolurozhodujeme - o všech společných a pro nás důležitých věcech komunikujeme společně a hledáme řešení, které bude vyhovovat nám oběma. Nehrajeme si doma na vítěze a poražené, ale na životní parťáky a to je jiný level!

5. Sranda musí být

Už jen velmi krátce. Znáte to? Sranda musí být, i kdyby na chleba nebylo.

Humor nás spokojuje, máme možná svůj specifický, kterému ostatní nemusí rozumět, ale nám pomáhá překonat jak některé všední dny, tak krize a nepříjemné situace, které samozřejmě přicházejí.

Snažíme si udržet určitý nadhled a uvolněnost a nepitvat se v banalitách, jak se říká "nedělat z komára velblouda". Fascinuje mě, co u některých dokáže vyvolat třeba rozbitá sklenička, je z toho konflikt téměř na týden. Je opravdu ta sklenička (za skleničku si můžete dosadit cokoli) tak důležitá?

Když bych to měla shrnout, možná si stačí pamatovat jen jednu větu a nezapomínat na ni:

I KDYŽ JSME RODIČE, POŘÁD JSME PARTNEŘI!

Autorka projektu Nový rodič - www.novyrodic.cz