Děti? Ani náhodou!

Mít dítě není žádná povinnost a já mám právo zvolit si život bez něj. Mateřský instinkt ani tikot biologických hodin necítím. Chci se v životě realizovat jiným způsobem. Nač přivádět na přelidněný svět další dítě? Motivy bývají různé – výsledek stejný: dobrovolná bezdětnost.

Markétě je 36 let, pracuje na manažerské pozici a už od sedmnácti má jasno: „Nechci děti. Ani s přibývajícími roky se ve mně žádné mateřské instinkty neprobouzejí, biologické hodiny mě nechávají naprosto v klidu,“ říká. Má práci, která ji naplňuje, zajímavé koníčky a láskyplný partnerský vztah. Přesto má problém. Cítí, že se v okruhu svých přátel dostává do izolace – všechny její kamarádky postupně začínají mít děti. Jedno, dvě… „Markéta je velmi společenská, ale postupně ztrácí svůj sociální komfort, protože kamarádky, s nimiž se stýkala, začaly mít jiné zájmy, jiné zážitky. Markéta se cítí ve vzduchoprázdnu. Hovory o dětech ji nezajímají, společný výlet s ubytováním v baby friendly penzionu ji odpuzuje,“ říká psycholožka a psychoterapeutka Jitka Douchová. Odhaduje, že mezi jejími klientkami, vesměs vysokoškolačkami, je 10 až 15 procent těch, které programově odmítají mít děti. Narážejí na podobné sociální bariéry jako Markéta – hledat si mladší a mladší kamarádky, které ještě o děti nestojí, není řešení. Člověk potřebuje blízké kontakty s vrstevníky.

Pokud mladý dospělý, který studuje a plánuje cestování, říká, že nechce děti, je to úplně normální a bez problémů akceptovatelné – většinou to vnímáme jako „ještě nechci“. Je na děti moc mladý, nezralý, nemá potřebné ekonomické ani profesní zázemí… S přibývajícími roky se podle psycholožky Douchové začíná přístup mužů a žen lišit. U párů, které zůstávají dobrovolně bezdětné, je zpravidla tím, jehož slovo má zásadní váhu, žena. „Pokud si žena v osmadvaceti uvědomuje, že nechce dítě, a nezmění své rozhodnutí během dalších čtyř nebo pěti let, už si za ním stojí. Pravděpodobnost, že by na prahu čtyřicítky najednou zatoužila být matkou, je velmi malá,“ říká.

Muži tak pevně rozhodnutí nebývají, u mnohých převažuje postoj: preferuju život bez dítěte, ale kdyby časem přišlo, asi bych se nebránil. „Dřív byla řada důvodů, proč jsem dítě nechtěl. A dneska jsem na něj už starej. Nemůžu říct, že bych to nějak uzavřel, že bych prošel nějakým procesem a na jeho konci si řekl ne,“ uvedl 46letý Bořek při rozhovorech, které vedla socioložka Hana Hašková v rámci svého výzkumu fenoménu bezdětnosti. „Rodina – to jsou starosti, povinnost, velká odpovědnost, asi se toho už trochu bojím. Tak nějak mě to nepřitahuje, ale nechci říct dopředu, že děti nikdy mít nebudu nebo že je nechci. Třeba najdu přítelkyni nebo mě to popadne a budu je chtít…“ vypovídá 35letý svobodný vysokoškolák Štefan.

V každém případě je rozhodnutí nemít dítě zkouškou partnerského vztahu.

Výnatek z článku časopisu Psychologie Dnes, který vydává Portál.