Deprese: Kde zůstalo mé pravé já?

Kdy jste si naposled pouštěli už téměř kultovní film Knoflíkáři? Vybavujete si obraz z povídky Civilizační návyky, kdy depresivní mladík (Marek Najbrt) sedí v pracovně psychologa (Vladimíra Dlouhého), který mu vlídně káravým otcovským tónem říká: „Podívejte se na sebe. Kdy jste si naposled myl vlasy?“ Načež mu doporučí, aby šel domů, pořádně se vydrbal a bude mu líp.

Na depresi mýdlem?

Lidé trpící těžší formou deprese přestávají být sami sebou - ztratí zájem o své koníčky, vyhýbají se kamarádům i rodině, mnohdy rezignují na dříve běžné návyky včetně péče o svůj zevnějšek. „Deprese je jednoznačně zásah do prožívání sebe sama. Nemocní jsou někdy stěží schopni zvládat základní denní úkoly a rozhodně se sami sebou necítí. Omezuje je porucha myšlení, jsou ,zpomalení , neustále mají nějaké výčitky. Řeší věci, které nejsou pravda nebo je zveličují. Trápí se pro záležitosti z minulosti, bojí se, jak zvládnou věci budoucí. Jsou unavení, nesoustředí se, špatně spí, nechutná jim jíst.

Nemohou se přinutit k běžným činnostem, i kdyby chtěli, protože jejich vůle je narušená.

Opravdu pak může být problém i umýt se a učesat,“ říká psychiatr Tomáš Novák, který se v Pražském psychiatrickém centru věnuje osobám trpícím poruchami nálad.

Mnozí depresivní pacienti doma skutečně hygienu zanedbávali. Pokud jsou hospitalizovaní, v rámci denního režimu o sebe sice pečují, ale efekt není zdaleka takový, jak Vladimír Dlouhý svému filmovému pacientovi sliboval.

„Problém je ve změněném prožívání a myšlení. Jednak nemocným tyhle věci nepřipadají důležité, a navíc běžná představa, že si díky těmto činnostem postupně uvědomí, jak jsou schopni všechno pěkně zvládnout, u nich nefunguje.

Nějakým způsobem si to stejně přeonačí, aby vše vnímali v negativním smyslu. Že se umyjou, je sice trochu lepší, než kdyby se neumyli, ale hned si uvědomí, jak je to strašně málo, že ostatní toho zvládnou mnohem víc a oni jsou tím pádem jiní, špatní atd.,“ vysvětluje psychiatr Novák. Až když deprese díky antidepresivům a psychoterapii odezní a pacienti jsou v remisi, začínají se zase cítit „ve své kůži“ a vracejí se k dřívějšímu způsobu života. Další příznaky deprese ovšem pocit být sám sebou znovu výrazně omezí.

Na mě nikdo nemá!

Na první pohled mnohem příjemnější prožívání sebe sama přinášejí duševní stavy spojené s mánií.

Opojný pocit téměř nekonečných možností a obrovského vlastního potenciálu souvisí s nadměrně zvýšeným sebevědomím. „Člověk u sebe najednou zjišťuje schopnosti a znalosti, které dříve nepozoroval. Je aktivní, má spoustu nápadů a myšlenek. Problém je v tom, že to všechno není příliš funkční, nápady i aktivita se rychle mění, takže člověk v manické fázi své ,geniální‘ projekty nedokončuje, mnohdy se vystavuje vyloženě rizikovým situacím,“ vysvětluje psychiatr Tomáš Novák.

Jenže ani tenhle falešný pocit vlastní dokonalosti ve svém důsledku uspokojení nepřináší - jedinec se obvykle brzy dostane do konfliktů v rodině či v práci, nejednou i do finančních potíží. Cítí se nepochopený, vnímá, že okolí je proti němu, že mu závidí a hází klacky pod nohy.

Přimět nemocného k léčbě při první manické atace je takřka nemožné - oč jde, pochopí, až když mánie odezní a on vidí spoušť, kterou pod jejím vlivem zanechal. Při návratu manické epizody je přece jen už schopen reflektovat některé příznaky. Například to, že několik nocí nepotřebuje spát, a přesto se cítí stále aktivní. Nebo že má najednou v nákupní tašce spoustu nesmyslů a troje hodinky navrch. Přesto se s mánií těžko loučí. „Řadě lidí se po tomto stavu stýská, chtěli by jakési ,kontrolovatelné mánie‘, to by pro ně byl příjemný stav,“ usmívá se psychiatr. (Bipolární afektivní poruchou, při níž se střídají manické a depresivní fáze, trpí podle lékařských odhadů celoživotně 1,5-3,3 % populace, manické stavy se objevují i u jiných psychických onemocnění, např. psychotického charakteru.)

Další informace o depresi naleznete v časopisu Psychologie Dnes.