„Co když to na mě někdo pozná? Co když se mi budou smát? Všichni uvidí, jak jsem nemožná! Nikdy to nezvládnu! Určitě si toho všimnou!
Čeho? No přece mého strachu!“ Podobné myšlenky mohou mít děti a dospívající,
které trápí různé strachy.
Jana vyrůstala v rodině, kde se táta občas rád a hodně napil a pak dovedl i uhodit, máma byla hlavou rodiny i finančně. Odjakživa byla trošku citlivější a bojácnější dítě, měla strach ze tmy, nemohla usnout bez lampičky a často až do rána spala u maminky. Nikdy nezapomene, jak ji v šesti letech ukrutně vylekali rodiče čertem a Mikulášem. Z toho strašného leknutí se pomočovala až do druhé třídy.
Když bylo Janě dvanáct, tak „to“ všechno začalo. Sestra, která s ní bydlela ve společném pokojíčku, odešla studovat na internátní školu a Jana najednou osaměla. Ve vlastním pokoji se začala ukrutně bát: když zavřela oči, viděla mrtvé ptáky, vedle sebe v posteli „dělala místo“ mrtvolám, měla pocit, že jsou ukryté ve všech koutech. Svítila celou noc malou lampičkou, aby strašidelné představy zaplašila. Strach a úzkost ji natolik spoutaly, že se bála pohnout a zůstávala dlouhé hodiny ležet nebo sedět v nehybné pozici. Před spaním si nebyla schopna strachy otevřít šuplík a vytáhnout kapesník. Co kdyby v něm „něco“ číhalo? Nejlepší úkryt byl v posteli pod peřinou. Aby mohla překonat hrůzu a vůbec zhasnout, spala s kamarádkou – hokejkou. S pomocí takhle „prodloužené“ ruky překonala vzdálenost k vypínači a nemusela vstávat z postele. Strašně špatně usínala a v noci se často budila. Strach z mrtvol vystrkujících své růžky na chodbě byl tak mocný, že obvykle močila do vázy v pokoji, než by se odvážila projít uličkou hrůzy na záchod.
Jany se zmocnila nemoc zvaná fobie. Tahle nemoc ji zlobila řadu let, a proto se v sedmnácti letech rozhodla, že s ní začne zápasit pomocí psychoterapie. A zvolila dobře. Odžitím postupně seřazených strachů od nejmenších po nejhroznější v hluboké relaxační hypnóze, pod odborným vedením klinické psycholožky, prostřednictvím věkové regrese nabyla znovu ztracenou rovnováhu. Ale na všudypřítomné ohrožující strachy všeho druhu si bude muset dát pozor až do konce života.
Kde a kdy může fobie potrápit nejvíce
Fobie je nepřiměřeně silný a trvalý strach, který dokáže děti i dospívající pěkně potrápit. Společným pudem sebezáchovy při fobiích je utéci z místa, které nemocné tak strašně děsí a nahání husí kůži. Některé fobie jsou pro děti typické, třeba strach ze zvířat, ze tmy, z lékařského ošetření, ze školy, ale postupně s věkem by měly vymizet. Okolo třech let věku by se například dítě mělo přestat bát cizích lidí. Do šesti let se také u dětí předpokládá určitý strach při odloučení od rodičů a při hospitalizaci, ve škole v přírodě či na táboře je dokonce normálním jevem. Když ale typicky dětské strachy přetrvávají do puberty a potom se neléčí, mohou dělat problémy i desítky let. A kde nejvíce překáží? Hlavně u dětí školou povinných, protože strach může znepříjemnit zkoušení, zejména když má dítě odpovídat před celou třídou. Podle výzkumů asi třetina záškoláků trpí sociální fobií. Dospívajícímu strach brání komunikovat s vrstevníky, a tak má trable nejen s množstvím neomluvených hodin, ale později i při výběru partnera nebo při volbě povolání.
Jak na to, když mají děti večer strach
Pohled na spící dítě je moc hezký zážitek a instinktivně máme tendenci ho při spaní chránit, i když už zrovna věkem dávno odrostlo plenkám. Jestliže však dítě samo od sebe špatně spí, převaluje se, nemůže usnout, často se budí, je neklidné, křičí ze spánku, zbavuje to rodiče onoho uklidňujícího pocitu bezpečí. Pokud není špatný spánek podmíněn rušným prostředím, nebo přejedením na noc, potom je dítě zkrátka od přírody citlivější a jeho nervový systém méně odolný. Mnohé úzkostné děti se i ve starším věku prostě bojí usnout a ztratit kontrolu nad vnějším světem.
Předejít vzniku velkého strachu nebo dokonce fobie můžete tím, že se v dětství vyhnete tomu, aby vaše děti spaly často mimo domov. Při ukládání ke spánku uklidňujte dítě svou přítomností, vezměte je za ruku, tiše k němu promlouvejte. Čtěte si s dětmi před spaním krátké pohádky nebo povídky, můžete i potichu zpívat. Dveře ložnice nechávejte otevřené, světlo pouze přitlumte. Když dítě utíká „ze strachu“ k vám do ložnice, nechte je usnout u sebe a pak je opatrně přeneste zpátky nebo je tam nechte spát až do rána.
Postupně s přibývajícím věkem všechna výše uvedená opatření před strašidelným strachem zdravé dítě nebude potřebovat. Jen to s rychlým „otužováním“ nepřežeňte!
Jak pomoci od strachu větším dětem
Jestliže vaše dospívající dítě trpí nějakým strachem v určitých situacích, nepodceňujte jeho pocity, mluvte s ním o tom, jinak může fobie vážně nahlodat atmosféru v celé rodině. Jedním z řešení může být vyhýbaní se situacím, ve kterých děti pociťují úzkost, tím se ochudí o spoustu zážitků, stanou se závislí na vás rodičích.
Děti mohou užívat po poradě s dětským psychiatrem nebo pediatrem léky, které změní biochemickou rovnováhu v mozku, a tím omezí pocity úzkosti ve fobických situacích. Nejobtížnější je ale naučit děti ovládat strach i paniku, uvědomit si, čeho se vlastně bojí a čelit takovým situacím.
Terapie při fobii je následující: naučit se mluvit o strachu otevřeně, vystavit se dané situaci postupně po malých krůčkách, naučit se zvládat úzkost a paniku pomocí speciálních relaxačních i dechových cvičení.
Dokáže to dítě samo? Výjimečně. Potřebuje vedle sebe někoho, kdo ho podpoří, pochválí i za sebemenší úspěch, motivuje, dává šance, hodně záleží i na věku dítěte. A jestli ta bídná fobie přece zvítězí, potom vám v boji proti ní pomůže odborník – klinický psycholog, který se zaměřuje na kognitivně-behaviorální psychoterapii.
Nejtypičtější strachy v dospívání
Slovo fobie pochází z řeckého slova fobos a znamená pociťování bezdůvodného strachu vůči různým předmětům nebo situacím. Strach si děti i dospívající uvědomují, ale nejsou schopni ho za žádnou cenu zvládnout. agorafobie – strach z otevřených prostranství, ale i z cestování |
Autorka je klinická psycholožka.
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.