Tátové na rodičovské

Tátové na procházce s kočárkem jsou už samozřejmostí. Ale někteří ještě potomka přebalí, nakrmí, hodí prádlo do pračky, suché přežehlí - a když se manželka vrátí ze zaměstnání, servírují večeři. Jak se žije otcům na rodičovské dovolené?

„Máme tři syny, pokaždé s odstupem dvou let. Takže jsme šest let žili v plínách a intenzivně řešili rodinné přesuny s kočárky. Byl to docela záběr,“ říká Ondřej Holinka. Na rodičovské dovolené zůstal v době, kdy nejstaršímu Adámkovi bylo něco přes dva roky, Vilouškovi šest měsíců, a když přibyl nejmladší Oskárek, už ho v péči o novorozeně moc nepřekvapilo. „Chlap má při manipulaci s kočárky, dětmi a nákupem rozhodně fyzickou výhodu,“ směje se.

Když doma, tak se vším všudy

V Česku čerpá alespoň část rodičovské dovolené mezi 1-3 % otců. „Můžeme si sice říkat, že v první řadě nejde o peníze, ale jde o ně,“ přiznává na rovinu Ondřej Holinka. V době, kdy se jeho ženě pomalu krátila rodičovská s prvním synem, dostala zajímavou pracovní nabídku - a zjistila, že je znovu těhotná. Ondřej v té době pracoval jako realitní makléř. „Mohl jsem si zhruba spočítat, kolik vydělám za rok, ale nemohl jsem zajistit pravidelný příjem, někdy jsem měsíc nepřinesl na provizích nic, to by s ohledem na potřeby rodiny nefungovalo. Zato jsem měl určitou časovou fl exibilitu, tak jsme se domluvili, že doma zůstanu já. Jenže pokud se chcete klukům pořádně věnovat, pracovat se nedá. Těžko můžete telefonovat s klientem, když vám na ruce křičí mimino. Když jsem kluky uspal, vznikla přes den tak hodinka dvě volna, to zas bylo třeba pořešit domácnost. A pracovat večer a přes noc je na úkor vztahu mezi manžely,“ vysvětluje.

Ve stejné situaci byl před časem i Lukáš Talpa, manažer projektu Táta na plný úvazek Ligy otevřených mužů, o. s. (LOM). „Po 11 letech jsem se rozhodl skončit u předchozího zaměstnavatele a manželka dostala zajímavou pracovní nabídku, a tak jsme se domluvili, že já půjdu na zbytek období na rodičovskou. I u nás manželka byla v tu dobu hlavním živitelem,“ říká Lukáš Talpa.

A co dá takovému „tátovi na mateřské“ nejvíc zabrat? „Rozhodně vaření. Přestože jsem tu a tam něco uvařil, tak kuchyně byla přeci jen doménou manželky. To se nutně muselo změnit. Vymýšlet pestrou stravu pro téměř tříleté dítě mne vedlo k nemnoha zamyšlením a četbám různých receptů, říká Lukáš Talpa. A zdá se, že to není zdaleka všechno: „Nejvíce mě asi překvapila koordinace aktivit dvou dětí, kdy jedno chodí do školy a na různé kroužky, kam potřebuje doprovodit, a druhé má svůj odlišný režim - a přitom najít čas na nákup, vaření atp. Nikdy jsem si nemyslel, že je to jednoduché, ale mít tu osobní zkušenost je přeci jen něco jiného.“

Podle údajů LOM o tuhle osobní zkušenost stojí deset procent mužů, nejčastěji jim v tom brání fakt, že je to pro rodinu finančně nevýhodné. Ale nejen to. Ženy totiž z velké části vnímají, že je to jejich pole. „Ukázalo se, že 66 procent žen si nepřeje, aby jejich partner nebo manžel šel na rodičovskou dovolenou. Hrají v tom roli i předsudky, protože když muž jde na rodičovskou dovolenou, je vnímán jako hrdina. Kdežto když žena odejde do práce, je vnímána jako krkavčí matka, protože upřednostnila kariéru před péčí o dítě,“ vysvětluje projektový koordinátor. (Nejvíce otců na rodičovské najdeme v Praze a ve Středočeském kraji, nejméně na Moravě.)

„Taky jsem měl trochu problém s tím, že nevydělávám,“ přiznává Ondřej Holinka. Ale jeho mužskou identitou to nijak moc neotřáslo. „Nikdy se nestalo, že by manželka přišla domů a říkala: co jsi tady celý den dělal. Když jsem potřeboval někam odjet a nechtěl jsem s dětmi, samozřejmě byla doma. A občas proběhlo pár telefonátů, co má dělat, protože domácnost je stoprocentně na mně. Stávají se nám i humorné příhody, kdy mi manželka chce pomoct třeba s prádlem - a já pak říkám: Víš miláčku, tyhle věci nejsou Oskárka, ale Vilouška.“

Jak pečuje táta?

Jaký vidí tátové rozdíl mezi svým přístupem k péči o potomky a tím ženským? „Snad jsem tak moc nedbal na to, kolik má dcera na sobě vrstev oblečení. Myslím také, že se mnou měla větší šanci riskovat a zkoušet své limity. Další, na co si vzpomínám, je, že jsem se na pískovišti, ale třeba i v Sokole, více zapojoval do aktivit dětí, běhal jsem s nimi, stavěl hrady a tunely z písku. Byl jsem víc ten hračička, který se vrátil tak trochu do dětských let,“ vzpomíná s odstupem tří let Lukáš Talpa.

Ondřej Holinka se na pískovištích setkával s maminkami z okolí několik let. „Zdá si mi, že ženy jsou v některých věcech až přecitlivělé. Když si moji kluci odřeli koleno, hned jsem nevymýšlel, že mají otravu krve. Ne že bych jim neprojevoval lásku, ale šišláníčko: „jejej, ty máš bebíčko“, to mně nikdy nešlo. Spíš jsem říkal: Jé, ukaž, no to je škoda, ale život jde dál. Kluci neměli čas se tím dlouho zaobírat. Jiné děti, pokud se to víc řešilo, fňukaly hodinu. No, možná je dobře, že máme tři kluky. Neumím si představit, jak by výchova vypadala, kdyby mezi nimi byla holčička. Ne že bych měl problém s výchovou holčiček, ale kluci jsou malí raubíři, taková trochu zlobivá smečka. Samozřejmě si nemyslím, že všechno zvládnu, taky jsem četl knihy, s manželkou jsme se radili. Vím, že je občas třeba počítat do tří a neřešit věci impulzivně. Ale když něco řeknete třikrát - a nic, tak je v té výchově něco špatně. Pochopil jsem, že s každým dítětem je to trochu jiné. Nejstarší je na tom bité, protože ti menší se ho snaží napodobovat. Tak musím vysvětlovat: Adámku, jsi nejstarší, kluci to u tebe vidí, budou to dělat podobně.“

Má to i své kladné stránky: celá „Holinkovic smečka“ hraje fotbal, tenis, kluci, kterým je dnes 5, 7 a 9 let, umějí jezdit na kole, lyžovat a plavat - to je podle Ondřeje třetí důležitá úroveň vývoje poté, co děti za sebou nechají kočár a pleny. Což ovšem znamená, že otec, který se trochu pokouší znovu začít pracovat z domova, funguje jako spolehlivý rozvoz do školky, školy, na tréninky a do kroužků. A kromě domácích úkolů se dvěma staršími (u nichž asistuje i manželka) musí vymýšlet příklady také pro Oskárka, který přece nemůže zůstat pozadu.

The Wall Street Journal nedávno zveřejnil výsledky kvalitativního výzkumu psycholožky Kathryn Kernsové, která se „otcovskému faktoru“ ve výchově dlouhodobě věnuje. Tentokrát hovořila se třiceti mladými lidmi, kteří popisovali a hodnotili na různých škálách, jak vnímají svůj vztah s rodiči. Oceňovali, že tátové dokážou povzbuzovat a pěstovat zdravou sebedůvěru, při hraní kladou před dítě výzvy, vedou ho k překonávání překážek a umí zastavit pláč dítěte vtipnou a hravou formou.

A konkrétní příklady ukazují, že někteří otcové to jsou schopni zvládnout i celodenně. Byť například hudební skladatel Darek Král v rozhovoru pro diverzity-management. cz uvedl, že pro něj bylo zároveň velmi důležité, že se mohl po večerech věnovat hudbě, aby neměl pocit pracovní pauzy a zakrňování: „Určitě by se po několika letech otcovské dovolené dostavil pocit prázdnoty, kdybych se nevěnoval paralelně své práci a zájmům.“

Zmatení rolí

Mohou si muži opravdu troufnout na celodenní péči o nemluvně? „Psychologové, například z LOM, doporučují, aby muž šel na rodičovskou až po jednom roce věku dítěte. Přeci jen vztah s matkou je na počátku důležitý, a to nejen kvůli kojení. Já si myslím, že tátové si to více užijí, když se s dítětem dokážou domluvit. Alespoň to platilo o mě u obou dcer. Znám ovšem i táty, kteří byli na rodičovské již od 6 měsíců a naprosto si ji užívali. Možná, že to může pro někoho přinést na chvíli jakési zmatení tradičních rolí, ale to je podle mého jen dobře. Vždyť i pro ženy, jejichž muži jsou na rodičovské, je výzva být tou, která je pryč od dětí a možná za to čelí kritickým pohledům. Pro vztah to může být kvůli tomuto naboření tradičního dělení rolí a reakcí na ně těžší, ovšem pokud to partneři ustojí, tak je to obohatí a naučí se vážit si jeden druhého,“ soudí Lukáš Talpa.

A jak snáší máma, když promešká první úsměv, první krok, první zub? „Manželce je na jednu stranu líto, že s dětmi nezažila to, co já,“ říká Ondřej Holinka. „Díky odstřikovačkám a podobným vymoženostem každého z kluků rok kojila. Když přišla z práce, jako první šli po mámině prsu. Ale občas se setkávala s tím, že některé ženské kroutily hlavou, proč ty děti má, když s nimi není doma. Jak se vrátí, je doma pro ně. Kluci se s ní pomazlí, vyprávějí, co se důležitého stalo. Jsou rádi, když jsme doma oba dva. Ale větší slovo mám já. Když něco řeknu, tak to platí. Samozřejmě občas zkoušejí obejít nějaký můj zákaz a jdou za manželkou. Když byli menší, žena je chtěla chodit uspávat, jenže to většinou končilo tak, že se k nim přitulila a usnula dřív než oni. Pak večer probíhal trochu jinak, než jsem si představoval já. Takže jsem je radši uspával sám, měli ze mě větší respekt než z maminky, věděli, že už nebude žádné courání z postele. Ale vtipné bylo i to, když žena jednou našemu nejmladšímu něco vytýkala a on jí povídá: Nech mě, nebo to řeknu mámovi. Nebo když šla vyzvednout Oskárka ze školky a učitelka, která mi děti už automaticky posílá, se jí ptala: A vy jdete pro koho?“

Sám se s negativní reakcí nesetkal, občas s překvapením. Například když přišel do banky se synem na ruce a finanční poradkyně otálela s jednáním a ohlížela se ke dveřím, kdy se objeví matka, aby dítě odvedla.

Ondřej Holinka na své ženě oceňuje, že se byla schopná vzdát celodenní péče o děti, i když to pro ni nebylo lehké. „Jsem na ni pyšný, co všechno zvládla, a ona je pyšná na mě. Trochu jsme si to prohodili,“ směje se a vzpomíná, jak jednou manželka vstoupila do dveří se slovy: Co bude k večeři? „Bylo to jako obrácená scéna z filmu. Povídám jí: vidíš, já tu vařím, a ty mi ani kytku nepřineseš.“

Muž na rodičovské si podle Lukáše Talpy vyzkouší, že celodenně pečovat o malé dítě není žádná dovolená. „A přinejmenším zjistí, že to zvládne. Pomůže mu to více si vážit toho, co běžně dělají matky, no a ženám to pomůže více rozumět tomu, co prožívají muži jako primární živitelé. Jejich dítě zase zakusí přeci jen odlišný přístup k péči. A doporučil bych to každému. Tři měsíce nikomu neublíží, ani těm největším macho typům.“

Skryté pasti

„Chápu ženy, že po celodenní námaze v domácnosti, potom co se věnovaly dětem, už nemají sílu hodit se do gala, když přijde muž večer domů. Tohle mají asi těžší než muži na rodičovské,“ uvažuje Ondřej Holinka. V porovnání s ženami, které jejich partneři potkávají v zaměstnání, může manželka působit méně atraktivně. „Umím si představit, že na ně manželka může žárlit. Mě samozřejmě taky občas napadlo, co asi tak Míša celý den dělá, co kdyby si někoho našla…“ V tom podle něj asi není žádný rozdíl mezi ženami a muži na rodičovské. „Je potřeba nezapomínat na to, aby vztah fungoval, aby spolu partneři nepřestávali komunikovat. A taky aby měli čas sami pro sebe. Nám třeba kluky občas pohlídá kamarád, kterému kvůli tomu říkáme chůvák,“ dodává Ondřej.

Pečující rodič by neměl zůstávat roky v izolaci - Ondřej má díky péči o kluky denně před očima řadu žen, pro matku na rodičovské může být jediným kontaktem s mužským světem manžel. „A když se pak vrátí do pracovního kolektivu, je nadšená, když jí někdo řekne, že jí to sluší. Přijde z práce a doma klasika - dovalí se manžel s otázkou, co bude k večeři. A tohle může být problém,“ vidí vlastní výhodu táta v domácnosti.

Muži na rodičovské nejsou pořád ještě samozřejmostí, a možná i díky tomu mají snazší návrat do ekonomicky aktivního života - málokterého zaměstnavatele napadne, aby se ptal, jestli náhodou nemají na starost nezletilé děti. I Josef, který před rodičovskou dovolenou pracoval jako projektový manažer neziskovky, je přesvědčený, že až syn odroste, minimálně stejnou práci najde. „Důležité je neztratit odbornost, udržovat kontakt s oborem,“ soudí i Ondřej Holinka. Což se mu jako vyučenému kuchaři rozhodně podařilo. A tak se rozhodl zúročit i své sedmileté zkušenosti v domácnosti a vydat Kuchařku pro supertáty s podtitulem Uvařit, uklidit, děcka zabavit a nezbláznit se!

Doplňující informace naleznete v časopisu Psychologie Dnes.