Otcovství: příliš velká odpovědnost?

Nedávná výzkumná sonda provedená odborníky z univerzity v Basileji naopak zjistila, že muži s vysokoškolským vzděláním berou otcovskou roli velmi vážně. A to některé z nich vede k tomu, že někdy zůstanou raději bezdětní.

Výzkumníci z Basileje provedli s šedesáti muži působícími na švýcarských univerzitách v roli studentů i vyučujících, z nichž polovina měla děti a druhá nikoli, kvalitativní biograficky zaměřené rozhovory. Muži byli ze tří věkových skupin – mezi 20 a 30, 30 a 45, 45 a 65 lety.

Co ukázaly výsledky studie? Ať již se muži rozhodnou děti mít, či ne, hraje pro ně rozhodující roli to, jaký význam ve svém životě přikládají nezávislosti. Nerozhodní jsou především ti, kteří se obávají, že prostřednictvím otcovství ztratí svoji volnost a již takřka nebudou disponovat vlastním časem. Také tradiční role muže jako živitele rodiny mnohé znejišťuje; cítí se omezení zodpovědností spojenou právě se zmíněnou rolí živitele. Jiní se dostávají do dilemat, jelikož by chtěli být pečujícími otci, a zároveň se plně věnovat profesnímu rozvoji. Muži z této skupiny se buď vzdají dětí, odsunují založení rodiny, nebo dělají ve prospěch dětí škrty ve svém volném čase. Naproti tomu jiní, především mladší muži se pro dobro rodiny věnují méně profesi a s partnerkou se dělí o péči o děti.

Co se však změnilo, je především představa toho, co z muže dělá „dobrého otce“. Všichni zpovídaní muži nechtěli být pouze živiteli rodin, kteří jsou v domácnosti nepřítomni, i když rozdělení pracovních povinností s partnerkou tomuto modelu odpovídá. Zastávají názor, že otec by měl být více doma, podílet se na každodenní péči, brát svoji rodinu vážně a mít intenzivní vztah k dětem. Zároveň v praxi však zůstává tradiční rozdělení genderových rolí, kdy muži pracují na plný úvazek. V konfrontaci s těmito navzájem si odporujícími požadavky se tak stává mnohem těžší než dřív odpovědět si na otázku: Chci být otcem, nebo ne?

Podle Psychologie heute, 11/2010