ach ti muži....

tj kapitola sama o sobě...nezáleží kde muži žijí,v jaké zemi,jakou mají práci,atd...je to prostě o nich,buď tam ta láska,zodpovědnost,starost.. je k dětem a nebo není...jsem vdaná,mám dva malé kloučky a manžel přede mnou rád utrácel peníze,kdykoli,za cokoli a po svatbě se to změnilo-prostě úvazek?asi...děti jsme chtěli oba,ale ten vztah tam prostě není jaký by měl být podle mě..je nám 30..jsme "mladí",peníze byly my nebudem...ale ten čas na děti se prostě najde vždy a všude..je to jen o lidech...občas jej musím nutit aby se jim aspoň trochu věnoval...staršímu synovi je 5,5 roku a mladšímu 2,5 a pořád ještě není pro manžela přirozené jim udělat večeři,popohnat je do pyžamka,udělat hygienu,přečíst pohádku,atd...neustále to dělám jen já sama a když schválně nic nedělám..a očekávám že by mě mohl zastoupit on..tak se nic neděje...miluju své děti a péče o ně mě baví,ale byla bych i někdy ráda,kdyby zodpovědnost a další občas převzal tatínek..je to prostě náročné,na nervy na čas,který pro sebe skoro nemám...a i když to ví,tak mi nepomůže,až pod nátlakem.tak si říkám..má je rád?proč je chtěl?když se o ně nechce starat..to jsou prostě muži!a muži se na to, že jsou muži,neustále vymlouvají.kéž by už přišla nová doba,kdy se muži budou zodpovědně angažovat jako opravdoví rodiče.ale i přesto,mám svého muže ráda a neustále jeho "lenivost"toleruji...ale dokdy?