Když je člověk jediný, není těžké být první...

Když jsem byl kdysi na návštěvě u svých známých v Mníšku pod Brdy a zrovna jsem tam řádil s jejich ratolestmi, paní domu naprosto vážně prohlásila, že bych měl dělat lektora v mateřském centru a měl bych se tedy neprodleně přihlásit do kurzu pro lektory v mateřských centrech pořádaného v RC Andílek v Praze. No... tak bral jsem to jako dobrý vtip! Jak by mohl svobodný chlap po třicítce, bez dětí, bez zkušeností a odborné kvalifikace dělat něco s předškolními dětmi v mateřském centru - asi těžko...

Ona však nedala pokoj. Pak jsem se stal nezaměstnaným a začal jsem se shánět po nějaké činnosti. Nakonec jsem si řekl, že by to mohla být dobrá zkušenost a hlavně totální změna po které jsem již delší dobu celkem toužil. Vždyť lektora nakonec ani dělat nemusím a každá zkušenost je dozajista dobrá zkušenost. No, a jelikož jsem byl několikrát ujištěn, že tam bude chlapů rozhodně víc než jen jeden (tedy já), rozhodl jsem se do kurzu přihlásit. S těmi více účastníky-muži to byla sice asi trochu lest, ale co už se dalo dělat. A tak jsem se stal jediným mužem v prvním pořádaném akreditovaném kurzu pro lektory v mateřských centrech, spolu se třiceti dalšími ženami.

Prostředí rodinného centra Andílek ve kterém se kurz konal, jsem již znal z minulosti, přesto jsem však byl před prvním vyučovacím dnem nervózní minimálně stejně jako při své první samostatné cestě do indické Kalkaty. Ale nakonec to bylo dobré, skoro každý vyučovací den byla připravena domácí buchta a spolustudentky i lektorky na mně byly také hodné (to asi abych neutekl). Kurz se konal vždy o víkendech, oba dny, v průměru 8 hodin denně. Někdy to bylo celkem náročné a upřímně obdivuji všechny ty své kolegyně co chodí celý týden do práce, starají se o děti a pak ještě tráví celý víkend v kurzu. Děti sice bylo možno vzít na kurz sebou, v herně která je součástí centra bylo vždy zajištěno hlídání, ale i tak ...

Vlastně všechno co jsme v kurzu probírali pro mne bylo nové, do té doby prakticky nepoznané (ne tedy, že bych nevěděl jak se rodí děti :). Psychologie dítěte pro mne, svobodného, bezdětného, trošku náročná, ale i to je jistě potřeba znát a pro mne jako pro člověka, který doma nemá ratolesti, na kterých by vývojové zákonitosti odpozoroval, určitě přínosné. Velice zajímavé byly části o výuce pohybové, výtvarné, dramatické a hudební výchovy. Ač se by se mohlo zdát, že tematika fyziologie dítěte je celkem nezáživná, díky fantastické lektorce a možnosti na vlastní oči vidět práci s postiženými dětmi, se pro mne výuka o tomto tématu stala úžasnou zkušeností a velkým zážitkem.

Velkou část kurzu tvořil úvod do Montessori pedagogiky i s praktickým cvičením. Do té doby pro mne naprosto neznámá věc, na kterou jsem byl celkem zvědav, jelikož právě v této části kurzu nám měly být odhaleny tajemné pomůcky doposud skryté v zastřených skříňkách. Překvapivě se ukázalo, že na mnohé věci z Montessori pedagogiky jsou mi blízké a celá idea tohoto přístupu k dítěti mi připadá velice zajímavá a v mnohém velice dobře použitelná v praktickém životě. Navíc jsem si v této části kurzu po letech zlehka oprášil svou, ne zrovna dobrou, slovenštinu, za což lektorce velmi pekně ďakujem.

Nedílnou součástí celé výuky byly i tři tzv. náslechy, což byly povinné návštěvy v kurzech v mateřských centrech dle vlastního výběru, sloužící k praktickému poznání dění v kurzu. Pro mě určitě báječná zkušenost, jelikož nic podobného jsem dosud neviděl. Završením náslechů byly dvě hodiny praxe dle vlastního výběru, které každý student vedl osobně. Tak z toho jsem byl nervózní asi tak stejně jako při své druhé samostatné cestě do indické Kalkaty (ale jinak než při té první). Praxi jsem zvládl a děti se mnou práce snad i bavila.

Vrcholem celého našeho téměř tříměsíčního víkendového učení a snažení byly závěrečné zkoušky za přítomnosti většiny lektorek, završené předáním certifikátu o absolvování kurzu. Stal jsem se tedy prvním mužem, který tento kurz absolvoval, a tím i prvním akreditovaným lektorem kurzů pro mateřská centra v České republice, což nakonec nebylo zase až tak těžké, když jsem tam byl vlastně jediný :.

Nakonec jsem se na ty víkendy v centru i docela těšil (a to nejen na ty buchty) a poznal jsem se tam se spoustou zajímavých lidí. No, a tak jsem se stal najednou lektorem a od ledna 2010 vedu kurz pro předškolní děti s názvem "Kutílek" v Rodinném centru Paleček v Praze na Vinohradech. A tak mám co jsem chtěl...