Noví otcové

Anebo jiný údaj. Z pěti matek tráví hodiny v čekárně s nemocným dítětem čtyři z nich, tatínka to nemine jen v jednom případě. Co se učení týče, v polovině případů si školní vědomosti oprašuje výlučně ženská část rodiny, u otců má na to nervy jen každý desátý. Navzdory těmto „patriarchálním“ statistikám přibývá mužů, kteří se mohou pyšnit označením nový otec. Rodina je pro ně stejně důležitá jako práce a dětem se opravdu věnují.

„Když jsem byla malá, téměř jsem nevěděla, že mám otce. Do života rodiny se prakticky nezapojoval. Pokud jsem měla nějaký problém, chodila jsem vždy za mámou. Otec dokonce ani neřešil moje hádky se starší sestrou, i když ostatní tatínkové do takových sporů vždy rázně zasahovali. Ten náš jen podrážděně vytkl mamince, že nás špatně vychovává. Myslela jsem si, že je to normální. Teď ale vidím, že jsem o něco důležitého přišla, a cítím, že mi otcovská láska a péče chybí,“ říká pětatřicetiletá manažerka Lenka Rousová z Prahy.

Sama má dvouletého syna. Dávno si řekla, že něco podobného u něj nedopustí. „Manželovi jsem jasně řekla, že očekávám jeho pomoc s výchovou našeho syna. Naštěstí se toho zhostil na jedničku. Nemá problém Marka vykoupat, nakrmit, hrát si s ním. Často a rád ho bere ven. I když je větší část povinností stále na mně, jsem šťastná, že moji chlapi mají mezi sebou hezký vztah. Velmi příjemné je i vědomí, že mne manžel může kdykoliv zastoupit. Nemusím se tak stresovat, zda bude o malého dobře postaráno, když se náhodou vzdálím z domu,“ vypráví.

Na posměch

Ještě před pádem komunismu byl běžný zcela jiný obrázek. Otcové často netušili, kolik je jejich potomkům let. Když šli náhodou na rodičovské sdružení, museli si nejdříve zjistit, jakou třídu vlastně jejich dítě navštěvuje. Výchovu a péči o děti řešila výlučně žena, i když se oficiálně prosazovala rovnost šancí. Aby si hrdý tatínek vyšel s potomkem v kočárku na vycházku? Vždyť by sklidil posměch okolí a obvinění ze slabošství. Za osmnáct let od pádu komunismu ale urazila česká společnost velký kus cesty dopředu.

,,Všem už začíná docházet, že tradiční uspořádání v rodině je v podstatě přežitý model. Ženy přece pracují stejně jako muži, ovšem po práci je ještě čeká i druhá směna, tedy domácnost. Je toho na ně moc, což si už i mnohé uvědomují. Stejně tak si nová generace uvědomuje, že samotné pohlaví není žádnou kvalifikací a že být ženou automaticky neznamená být i skvělou matkou, a naopak, být mužem neznamená jen dělat kariéru a nevědět, kde je sporák,“ tvrdí Dana Radová, projektová manažerka občanského sdružení Žába na prameni. I muži podle ní začínají jako negativní pociťovat, že je to žena, kdo má k dětem blíže, a třeba v případě rozvodu by s největší pravděpodobností připadly jí. ,,Další významnou změnou je, že narůstá podíl žen na finančním zajištění rodiny, živitelem už dávno není jen muž. Z toho všeho vyplývá, že se muži více zapojují do péče o domácnost i děti,“ říká Radová.

Sám na všechno

Novým otcem je zcela jistě i René Flášar ze Šumperska. Tuto roli si ale nevybral dobrovolně. Dva synové mu zůstali, když ho opustila partnerka. Nedal je ale do ústavu, ani na výchovu příbuzným. „S partnerkou jsme se na začátku společného života přistěhovali do malé vesnice na Šumpersku. Krátce nato se nám narodil první syn Vilík, rok a tři měsíce po něm přišel na svět i jeho bráška Fanoušek. Zdálo se, že nás čeká klidný a pohodový život. Po nepříliš vydařeném podnikání, kdy nám vznikly dluhy, začal náš vztah dostávat trhliny. Před více než rokem se partnerka rozhodla k definitivnímu odchodu. Po několika letech se potkala s dávným přítelem a rozhodla se odejít za ním. Vilíkovi byly v té době tři roky, Fandovi dva,“ vypráví muž. Byl to pro něj docela šok, do té doby doma přes den často nebýval. Najednou bylo vše na něm. Nervy pocuchané z rozchodu a do toho kupa starostí. ,,Zpětně ale můžu říci, že právě ty starosti a zodpovědnost za kluky mě ochránily před ještě většími depresemi, než které na mě dolehly.“

Muž za sporákem

„Vaření jsem příliš neřešil, jezdili jsme na obědy k babičce nebo do restaurace. Postupně jsem se ale musel naučit některá jídla připravovat. Naštěstí kluci mají nejraději obyčejné věci, jako jsou těstoviny, zapékané brambory a cokoliv smaženého. Chutná jim také zelenina a ovoce, takže hlavně v létě je o jídlo vždy postaráno.“

Pro otce bylo složité skloubit dohromady práci a starost o děti. První půl rok dal ráno děti do školky a ujížděl autem do padesát kilometrů vzdálené práce. Vyzvednout je pak musel nejpozději ve čtyři odpoledne. Následoval zběžný úklid, příprava jídla a hraní. ,,Nejtěžší bylo přijmout a zvyknout si na to, že můj život organizují téměř beze zbytku moji synkové. Musel jsem zapomenout na kino, setkávání se známými a také omezit svoji práci, což se projevilo na penězích.“

Chlap to zvládne, ale...

Chlapci byli ze všeho zpočátku hodně zmatení, několik týdnů probrečeli celé noci. Zpočátku jim otec říkal, že je jejich máma ve speciální nemocnici, pravdu se dozvěděli asi po čtyřech měsících. ,,Zvykli si, ale pořád se bojím toho, jak budou reagovat v pozdějším věku. Za mámou jezdí přibližně jednou do měsíce na víkend,“ uvádí muž.

,,Myslím, že muži péči o děti dokážou zvládnout, pokud musí. Chlapi se svými dětmi dovádí, chodí na výlety, předávají jim své zkušenosti a lásku, ale mámu plně nahradit nemůžou. V rodině mají muž i žena své nezastupitelné místo. A trochu mě trápí, že svým synkům nemůžu nabídnout úplně šťastné dětství. Ale musím říci, že ten rok mi dal do života mnohem víc než všechny školy. Naučil mě zodpovědnosti za druhé a ukázal skutečné hodnoty. Jsem rád, že mám tak báječné kluky, a nikdy bych se jich nevzdal. Jsou mou nadějí,“ dodává muž.

Osmdesát procent

Větší zapojení mužů do péče se projevuje i v narůstajícím počtu otců na rodičovské dovolené, i když oproti jiným zemím jde o směšné číslo. ,,V Norsku, Švédsku nebo na Islandu, kde je podíl otců na rodičovské dovolení nejvyšší, využije alespoň část dovolené zhruba osmdesát procent mužů,“ informuje Olga Nešporová z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí. U nás se tento údaj pohybuje v rozpětí jednoho až tří procent. Na druhou stranu není ale srovnání se severskými zeměmi zcela namístě, protože otcové tam doma s dětmi zůstávají v řádu týdnů, zatímco u nás měsíce i léta. Kdyby se údaje přepočetly na roky, třeba ve Švédsku by se podíl otců „ztenčil“ na třicet procent. Stále je to ale oproti Česku propastný rozdíl.

Nevstřícné firmy

Podle socioložky PhDr. Hany Maříkové, která se otázce otců na mateřské dovolené věnuje ve svých výzkumech, je počet otců na rodičovské dovolené u nás nízký nejen kvůli neochotě mužů zůstat doma s dítětem. ,,Velký problém vidím v nastavení, organizaci placené práce i v konkrétních zaměstnavatelích. Pokud by se k tomu nestavěli tak negativně, myslím, že procento otců na rodičovské dovolené by se výrazně zvýšilo. Nevyužívali by to samozřejmě všichni, ale určitě více než dnes,“ uvádí odbornice.

Pokud se na to otec dá, péči o dítě zvládá v plném rozsahu. Starat se o potomka nepřestává ani tehdy, když zase začne chodit do práce. Podle zahraničních výzkumů to má na děti pozitivní vliv, otcové a děti jsou si blíž. Například děti se otci se svými problémy svěřují stejně jako matce. S domácími pracemi je to horší. ,,Někdy muž vaří, pere i žehlí. Ve velkém procentu případů ale tyto práce zůstávají stále na ženě,“ vysvětluje Maříková.

Zajímavé je, že podle údajů Olgy Nešporové až 62 procent matek nikdy nesouhlasilo s tím, aby jejich partner na rodičovskou dovolenou odešel. Ukazuje se tedy, že značná část žen si chce ,,vládu“ nad domácím prostředím zachovat. S partnerem, který se stará o dítě, nemají problémy hlavně vysokoškolačky, ženy s nejnižším vzděláním by to svým mužům ,,rozhodně nepovolily“.

Otcové a střídavá péče

,,Tendence zapojit se do péče o rodinu vidíme i na rostoucím počtu mužů, kterým bylo dítě po rozvodu svěřeno do střídavé péče,“ říká Radová. Před sedmi lety se s matkou o péči podělilo 426 mužů, v roce 2004 to bylo už 764. Co se ale takřka nemění, je počet otců, kterým soudy po rozvodu dítě svěří do trvalé péče. V roce 1995 jich bylo 2017, o devět let později 2 286. Tady hraje roli tradice, podle které se o dítě nejlépe postará matka, a soudy na tom nic nemění.